Jiří Vacek - duchovní učitel

Karel Bešorna

Vážený pane Pařík,

Na základě Vašich dopisů a článků směřujících na adresu pana Vacka jsem pro klid svého svědomí nucen napsat Vám tento dopis.

Je velmi hezké, že se snažíte na své bližní nahlížet z hlediska univerzální, živoucí jednoty a lásky, avšak po přečtení Vašich dopisů je zřejmé, že tuto lásku k panu Vackovi bohužel necítíte. Naopak. Když čtu Vaše články na Jitřní zemi, tak z Vás i z Vašich přátel cítím strašnou vlnu nenávisti, zloby a opovrhování. Někteří by byli schopni ve jménu „Boha“ možná i udělat cokoli. Rozumím Vám. Cítíte se spolu s Vašimi přáteli velmi dotčeni tím, co jste si přečetl v knihách pana Vacka. Avšak tento Váš postoj je naprosto neoprávněný. Jestli jste některé z knih tohoto velmi dobrého autora poctivě přečetl, tak vám bude zřejmé, že zde nekritizuje osobnosti duchovního života, naprosto se nesnaží je nějakým způsobem zesměšňovat, nýbrž se snaží nás všechny upozornit na tajemná zákoutí našich eg a varovat nás před nedostatkem rozlišovací schopnosti, kterou každý z nás disponujeme. Nevyjímaje velkých duchovních mistrů. Každý se občas mýlíme. Mýliti se je lidské. A vidíme-li a upozorníme-li na to, že se někdo zmýlil, tak to přeci neznamená, že jím pohrdáme, či ho zesměšňujeme. Ale nejen to. Pan Vacek zde upozoňuje i na své vlastní chyby, kterých se během svého vlastního života dopustil! Napsal toho ze svého soukromého života tolik, že se Mu málokdo i v tomto ohledu vyrovná. Myslím, že toto je velmi férový přístup. Proto mne velmi mrzí, když ve svých článcích, počínaje Vámi a konče Vašimi přáteli, pana Vacka, respektive jeho osobu, stále strašlivým způsobem napadáte*. V duchovnu nejde vůbec o to, kdo je lepší či horší. Větší, či menší mistr. To jsou pouhé úvahy naší mysli, která žije v dualitě. A po důkladném prostudování autorových knih jsem nikde nenalezl jediný náznak povyšování či ponižování. Naopak. Velmi moudrá slova, jejichž výsledkem je pozorování a rozlišování každičké myšlenky, zda je spásná, v souladu s boží láskou, či nespásná, sobecká.

Mnoho lidí se opravdu domnívá, že upřímná a věcná kritika druhých, která vede k poučení nás i ostatních je neetická a tento nesmysl se pan Vacek snaží vyvrátit. Kdybych nemohl hodnotit, ne osoby, ale jejich jednotlivé činy jako spásné či nespásné, stejně jako hodnotím své, jak jinak a z čeho bych se mohl poučit? Nemyslím si, že je nutné pokaždé čekat až každou chybu udělám sám a ani to není časově možné, raději se poučím na jiných. Proto je věcný pohled do mé bytosti pro mě vždy přínosem stejně jako věcný pohled do života kohokoliv jiného.

Víte, již nějaký ten pátek mám to ohromné štěstí někdy sedět v přítomnosti pana Vacka. To Světlo, čisťounké, bez jakéhokoli hnutí mysli láskyplně, klidně zářící je jen důkazem toho, že On celý život usilovně meditoval a stejně tak, jako byl kritický k druhým, tak byl také v prvé řadě i sám k sobě. Je to opravdu velmi krásné v Jeho přítomnosti meditovat. Moc bych Vám to přál. On nás všechny doslova tahá z bahna, ve kterém se díky své nevědomosti a zlu v nás, nacházíme.

Je velmi bláhové domnívat se, že pan Vacek je nějaký sektář, nebo co. Řeknu Vám, když jsem toto slyšel, tak jsem se tomu hodně smál. Každý den, kromě víkendu jsou pořádány u něho doma meditace. O víkendech se konají veřejné meditace a několikrát do roka čtrnáctidenní semináře. O svátkách nemluvě. Nikdy po nikom z nás nic za to nechtěl! (na rozdíl od jiných mistrů, kteří si berou horentní sumy) Věnuje se nám téměř každý den už mnoho let. K tomu všemu napsal a přeložil spoustu knih (ucelenou edici). Vy byste tohle vydržel? Mohu Vás ujistit, že devadesát devět celých devadesát devět procent z nás rozhodně ne! Když se vrací ze sobotních veřejných meditací, tak se někdy stává, že vyčerpáním onemocní. Ale přes tohle všechno nás nikdy nenechal na holičkách. Je pravdou, že Mistra pozná jen Mistr. Avšak toto všechno jsou nezlomné důkazy o Jeho Mistrovství, o jeho opravdové universální, živoucí a nezištné lásce a pomoci.

Bylo by velmi hezké a velmi bych ocenil, kdybyste Vy a Vaši přátelé ještě jednou vzal nějakou knihu pana Vacka a naprosto bez emocí ji prostudoval a panu Vackovi se omluvil. Bylo by velmi hezké, kdybychom my všichni, kdo usilujeme o poznání, šli společně ruku v ruce a bez osobního a sobeckého napadání jeden druhého. Avšak přes to všechno viděli kriticky chyby svoje stejně tak jako se učili i z chyb druhých, abychom je nemuseli do nekonečna pořád a pořád opakovat…

S pozdravem Vám i Vašim přátelům,
ing. Bešorna Karel a přátelé

 *Jako příklad osobního napadání pana Vacka Vámi a Vašimi přáteli (nepravdivého, neslušného, plného emocí a z hlediska věcnosti naprosto kontraproduktivního) uvádím pár úryvků z článku publikovaného v časopise Dingir a serveru Jitřní země:

…V článku A. Duchkové mohlo být více zdůrazněno, že se za mistra a mystika prohlašuje sám a zjevně vyžaduje uctívání sebe (trapně adorativní dopisy žáků, opakování apelu: "úkolem žáků je bránit mistra". Zmíněna mohla být dále Vackova potřeba být nedotknutelným a nekritizovatelným - viz např. účelově užitý citát Maharšiho "Mistra pozná jedině mistr". Též jak se mu nelíbí, když jeho žáci navštěvují jiné učitele…

…Do českého prostředí neuvedl Ramana Maharšiho Jiří Vacek, nýbrž před ním minimálně Karel Weinfurter, Paul Brunton či Josef Hoznourek a zhruba ve stejné době Jiří Navrátil. Dále se naskýtá otázka: Proč by mělo být přirozené, aby J. Vacek vrostl do onoho postavení. Jaká je jeho kvalifikace? Překladatelská činnost? To, že vede meditace? Nevím. Domnívám se, že existuje vícero osobností duchovně pokročilejších než on, některé působí veřejně, jiné nenápadněji. Ani věk nezakládá nějaký patent na vědění. Ostatně i o překladatelských kvalitách pana Vacka se dá vést diskuse, zejména jeho omezená češtinská výbava je patrná. Jelikož, jak již bylo řečeno, ani Maharšiho neuvedl do českého prostředí, docela by mne zajímalo, jaké další "nesporné zásluhy" tohoto pána měla autorka na mysli…

…Kdyby onen dotyčný "satguru" nezačal s osobními invektivami a dehonestacemi, určitě by žádná slovní váda nevznikla…

…Vnímám to tak, že se A. Duchková snažila nalézt na panu Vackovi něco pozitivního v rámci maximální objektivity, a proto byla zřejmě štědřejší, než by si dotyčný zasloužil…

…Pohár přetekl, pokolikáté již. Velký mystifikátor, manipulátor a iluzionista stále neví, kdy ustat v nasupených výronech svého zbytnělého ega. Žádná meta „zla“ není dost obtížnou, aby ji nemohl dosíci. Kam až může zajít, toť otázka. Po 60 letech na stezce, jež druhdy začínala mystikou, zakotvil v přístavu mystifikace. Klame sám sebe, své „maličké“, křiví nauku, a to i milovaného Ramany Maharšiho…

…Nakonec malý kóan: Kdo je onen velký mystifikátor, manipulátor a iluzionista?...

…Přesto by člověk nikdy ve věci pana Vacka a jeho věrných neztratil ani slovo, kdyby tenhle lžiguru nevypouštěl tak nehorázné dehonestace lidí… (od Ing.Alexandra Popova)

… Možná světlem jste, ale jen rezavou rozbitou lampou s okoralým knotem, která před zhasnutím skomírá a vrhá strašidelné stíny. I kdybyste vypil krev všech svých oveček (toto je alegorie, ve skutečosti I kdybyste do sebe shltal všechnu energii vašich oveček), nezačne vaše lampa silněji svítit a nezabráníte své smrti… (od Václava Tichoty alias auro)