Jiří Vacek - duchovní učitel

Radka Staňková

Pane Tomáši,

již dlouho sleduji vaše články či vyjádření vašich kolegů z Avataru, nyní však reaguji na váš článek na blogu Kauza Jiří Vacek s názvem Co Jiřímu Vackovi Šakti zařídila aneb Šakti pád Jiřího Vacka, 1. část. (podotýkám, že z vlastní vůle-ne proto, že bych k tomu byla někým nucená).

Pana Vacka osobně znám, velmi si ho vážím a (na rozdíl od vás) ho POVAŽUJI za duchovního učitele, chcete-li Mistra s velkým M. Proč? Ne proto, že by za něj sám svou osobu prohlašoval, ale právě pro to, co si dlouhým duchovním úsilím uvědomil, co nyní žije a co z něj samovolně vyzařuje - tedy pro vědomé bytí, lásku, ducha svatého, který září světlem, a také pro onu dlouhou řadu knih, v níž jasně vysvětluje duchovní nauku, leč kterou, podle vašich slov „překrucuje ke svému prospěchu“ a uvedenými konkrétními případy „zamořuje českou ezoterickou scénu“.

Z výše uvedeného je jasné, že s vašimi názory naprosto nesouhlasím. Po pravdě řečeno vlastně nevím, proč, respektive PRO KOHO, je vůbec píšete. Pan Vacek píše a překládá pro stovky ( či spíše tisíce) lidí, které duchovno zajímá, duchovně usilují, a na jeho knihy-tedy na výklad ryzí nauky a zkušenosti z praxe - se těší a váží si jich. Pro ně on píše, jim pomáhá. Stejně tak, jako psali vaši rodiče příběhy z duchovního života a čistou praxi pro lidi, kteří si je kupovali, četli, přemýšleli o tom, dělali to a pomáhalo jim to! (Mimochodem-také byste je označil za oddané zaslepené chudáky neschopné rozlišovat?) Ale, pro koho píšete vy? Vždyť, vaše dopisy neobsahují nic kromě sprostých výpadů, urážek a pomluv jednoho jediného člověka, který vám z nějakého důvodu vadí. Neobsahují nic z duchovní nauky nebo z vaší osobní praxe a právě tím obsahem, naprostým opakem čehokoli duchovního, jasně ukazují, kdo jste. To, že vám tolik lidí píše a reagují nesouhlasně na tyto vaše výlevy, to jen dokazuje. Vy totiž sám vůbec Boha nehledáte, jen urážíte člověka, který ho našel. Neustále se snažíte někomu dokazovat, že on Mistrem není, ale KOMU to dokazujete? A jak? S pomocí lží a z kontextově naprosto vytržených úryvků z jeho textů? Toto jsou vaše důkazy? Nebo tím, že napíšete větu typu: „tyto dezinterpretace a nesmysly z oblasti duchovních nauk jsou již mnohokrát prokázány?“ Ale kým byly prokázány? Vámi? Z jaké pozice vlastně panu Vackovi něco dokazujete, když sám neusilujete? Opravdu to nemůžu pochopit...

Navíc z vašich článkuje patrné, že pojmu „mistr“ rozumíte pouze zevně, vnímáte ho jako osobu, tělo a nějako Boha, Vědomí, které září skrze bytosti, které se s ním sjednotily-viz vyjádření: „Mistr je jen jeden a je jím Bůh“. Tedy ne např. Bůh-Vacek, Bůh-Rámakrišna, Bůh -Maháriši, ale jedno jediné Vědomí Bytí zářící skrze tyto osoby, což pan Vacek jasně říká, stejně jako to neustále zdůrazňoval Maháriši např. v knize Poselství str. 177: „Duchovní učitel je (v základě) Átmanem“. To, že si je toho pan Vacek vědom a otevřeně to říká, neznamená, že má potřebu „hrát si na mistra“ nebo se nechat označovat jako satguru, naopak, myslím, že je raději, když se mu takto neříká, protože v našich zeměpisných šířkách a v této době všeobecně se to příliš „nehodí“. Mimochodem-toho si byl dobře vědom i Eduard Tomáš, který (viz kniha Míla a Eduard Tomášovi Poselství str. 9) dlouhou dobu vypravoval životní příběh jednoho starého přítele a přitom celou tu dobu mluvil a psal o svém životě ve třetí osobě, protože: „daleko lépe se totiž mluví a píše o někom neznámém, jehož duchovní zkušenosti a zejména duchovní výsledky lze zveřejnit bez obav, že by člověk sám sebe vynášel a chválil“. To, že si pan Vacek „nevymýšlí starého přítele“, ale pravdivě řekne, že to jsou jeho zkušenosti, zážitky a mnohdy různé peripetie a těžkosti, jen ukazuje, že, ač si je jistě vědom, že se toho někdo chytí a řekne si: „aha, tak ten Vacek ze sebe dělá mistra“, jde mu o pravdu a ne o to, co si o něm lidi řeknou.

A ještě k tomu Světlu, které září skrze tyto osvícené (a hleďme, zase to světlo v základu slova...) bytosti a které jste v posledním článku tolik zmiňoval... Šrí Ramana Maháriši, Poselství, str. 33: „Nepoznávaje Átmana jako pravý zdroj světla, pohlíží nevědomý na věci myslí jakožto něčím odděleným a propadá klamu. Osvícený, spočívaje pevně v Srdci, vidí, jak světlo mysli se noří v světlo Srdce, stejně jako se ve dne noří světlo měsíce v světlo sluneční“. J. Navrátil zde dodává, že: „v této krásné metafoře je Srdce v jistém smyslu synonymem bytostného Ducha či Átmana“. Vždyť i názvy knih paní Tomášové Třpyt prázdna či přímo Světlo vědomí poukazují na totéž...

Jistě, každý máme právo vyjádřit své názory. S jejich obsahem a všemi následky, které z našich postojů a reakcí následně vyplynou, se už ale musíme vypořádat sami.

Zdraví Mgr. R. Staňková, 17.10.2007