Danovo poslední s Bohem
Jiří Vacek
Tak se Dan 26. 8. na KV s námi rozloučil. Budiž mu samsára lehká. Náhrobní kámen, který si sám vyrobil, zůstane dlouho na dobrou paměť, jako v případě Jidáše.
Vše, co mělo být řečeno, bylo řečeno a čtenář je nalezne v pamětech „Jak jsem hledal Boha“. Nebudu se zde opakovat. Velké ego se urazilo a hledá spravedlnost pro sebe. Zákonitě ji nemůže nalézt, protože samo ego je jedinou nespravedlností. Pokud chce opravdu spravedlnost, musí zmizet. To ego nechce a raději, samo nespravedlivé se dožaduje spravedlnosti. Není si vědomo, že nic jiného, než to, co sklízí, si nezaslouží.
Na co Dan znovu zapomněl, je prozradit jméno toho, kdo si vymyslel onu lež, jak nám zdarma množí CD kazety, která Dana měla ukázat jako vykořisťovaného chudáka. Nebo snad mají pomlouvači svou čest: „Nepráskneš kamaráda pomlouvače“? Pomlouvač má přece právo na veškerou obranu včetně anonymity. Pomlouvaní nikoliv. Proti nim je každá sprostota dobrá.
Možná, že je to však i jinak. Třeba by v tom případě KV prohlásil: „Napsal jsem jen to, co Dan řekl“. To by byla bomba! Tak či onak nevíme, komu máme za tu lež být vděční; Danovi či KV? Nejspíš oběma.
Takže Dan pro jistotu mlčí. Jeho mlčení je v každém případě velmi výmluvné. Dává nám nahlédnout do své mysli, co v ní má a jaké hodnoty vyznává. Jen opravdu slepý je může nevidět. Nějaká slova díků, za duchovní pomoc, kterou skutečně zdarma řadu roků dostával, není podle Dana třeba. Vždyť to bylo „zadarmo“. Doporučuji si přečíst příslušné části paměti „Jak jsem hledal Boha“, kde se Dan ve své „slabé chvilce“ kaje ze svých pomluv a uvádí, co vše v duchovní oblasti, jaké dary, mu byly dány. Opravdu poučné, když tyto jeho vlastní přiznání srovnáme s jeho pozdějšími výlevy na obranu ega.
Na svou obranu připojuje Dan i dva dopisy. Jako obvykle, jen dva zbabělé anonymy, které nic věcného nesdělují; o to víc jsou plné nenávistné zaujatosti. Kochají se bláhovou nadějí, že upřímní hledající mně již prohlédají a odvracejí se ode mne. Skutečnost je opačná. Zájem stále sílí. Kde by také tito lidé nalezli jasně vyloženou nauku a pomoc? U Dana nebo avatárů? Ti zatím kromě závisti a nenávisti nic kladného nepředvedli. Ty nepřitahují, ale odpuzují.
Naším cílem rozhodně nejsou sály nebo stany plné těch, kteří se honí za duchovními senzacemi v naději, že naleznou lehkou cestu, která jim umožní šťastný život v egu a ve hmotě, aniž by se museli namáhat.
My nenabízíme takové zázračné, ale neúčinné návody, ale pouze úsilí, tvrdý boj a odříkání. Stezku sice přímou, ale nesnadnou, na které vytrvají jen ti opravdoví. Výsledky mluví za sebe.
Shrňme. Dan měl několik roků milost, že mohl i dvakrát týdně meditovat s mistrem. Mohl s ním pobývat a meditovat i na týdenních seminářích. Zřejmě nepochopil, jaké milosti se mu dostává a šel si koupit duchovní nášup za 108 $ od dvou žen, o kterých nic nevěděl.
Tím dokázal, že nechápe, čeho je účasten a ani si této milosti neváží. Když mu bylo právě toto vytknuto, bránil se postojem: „Já si mohu a budu dělat, co chci“. Jeho postoj jsem přijal, ale současně jsem viděl, že pomoc, kterou zadarmo dostává, přichází na zmar. O zbytek se postaraly Danovy nespásné vásany, které jej od mistra odvedly a přivedly do tábora jeho nepřátel.
Na Danův případ se můžeme dívat i z jiného hlediska. Šaktipat se konal v den voleb. Každému jsem kladl na srdce, ať jde volit nějakou demokratickou stranu, která se neopírá o podporu komunistů. Nechodit k volbám, znamená podporovat vzrůstající mocenský vliv komunistů, kteří chodí k volbám všichni. Kdo nevolí demokraty, ohrožuje samu podstatu demokracie u nás. Zřetelně se ukázaly důsledky této nezodpovědnosti těchto voličů právě v nedávných dnech, kdy komunisté s podporou socialistů dlouho bránili ustavení demokratické vlády, která by zastavila laciný život na dluh nás všech.
Danovi opravdu komunisté nevadí, jak dokázal neúčastí ve volbách, ale zejména tím, že se přátelí s lidmi, kteří na straně jedné hodnotí komunismus jako vznešenou myšlenku a na straně druhé z jejich obětí dělají viníky a zbabělce. Dělat pak z komunisty a jak sám o sobě říká neznaboha největšího českého mistra, je již jen završení způsobu jejich zvráceného myšlení.
Píši paměti „Jak jsem hledal Boha“. Jejich nedílnou součástí je i Danův příběh, tak jak se hlavně vnitřně, duchovně odehrál. Současně je i poučením pro mnohé, kteří si duchovní pomoci neváží. Všichni nakonec končí jako nepřátele světla.