Dan znovu k Ramanašramu
Jiří Vacek
Danův článek z 30.11. na SatGuru.cz je názorným důkazem, jak povrchní znalost duchovních nauk spíše škodí, než prospívá.
Tvrdí: „Hora působí bez ohledu na to, jestli v ní někdo věří nebo ne, jak říkal i sám Maháriši“.
Jaká je skutečnost?
1) Z Maharišiovské literatury víme, že mnoho hledajících dosáhlo pobytem u mistra vysokých duchovních stavů. Proto někteří usoudili, že již nic nemohou získat a vrátili se do svých domovů. Po čase zjistili, že se jim jejich dosažení rozplývá, až zmizelo úplně. Obdobně se, jak vyprávějí, vede mnoha návštěvníkům ašramu od nás po návratu domů.
2) V ašramu i na hoře se děly velmi nepěkné věci. Docházelo tam ke krádežím a jednou lupiči přepadli i ašram a Mahárišiho zbili. Měl i mnoho nepřátel, kteří se snažili zmocnit ašramu ve svůj prospěch. Soudy o ašram se táhly roky. Maháriši byl ošklivě pomlouván dokonce i sádhui, kteří na hoře sídlili trvale. Jeden z nich mu pomočil záda, když seděl v meditaci. Někdy se postavili před bránu ašramu a vykřikovali na něho nadávky. Vydali dokonce o něm pomlouvačnou knihu. Také se jej pokoušeli otrávit a zabít: vrhali na něho balvany. Jednou do ašramu přišla skupina lidí a odvedla jeho bratra s tím, že jej zabijí. Dalo by se ještě v tomto výčtu pokračovat.
Takže, jak je to s tím automatickým působením moci hory?
Z bodu 1) vyplývá, že není zdaleka trvalé a je omezeno místně. Po opuštění hory a mistra se ztrácí.
Z bodu 2) vyplývá, že moc hory zdaleka nepůsobí na každého. Na zlé lidi nepůsobí. Proč, je zřejmé: aby její moc mohla působit, musí se jí každý otevřít. Kde není otevření, není ani působení. Kdo sám neusiluje, ten to, co pobytem na hoře a u mistra získal, opět ztratí.
Maháriši někdy opakoval starý výrok, že kdo žije a zemře v okruhu 30 mil kolem hory, dosáhne vysvobození. Současně však se velmi snažil, například při umírání své matky, aby ji k vysvobození vypomohl a líčí, jak v ní pracovaly vásany, které jí v tom bránily. Ty musel rozpouštět, aby dosáhla vysvobození. Totéž se opakovalo v několika dalších případech; v jednom dokonce přiznal nezdar: vysvobození nebylo dosaženo.
Co nám toto vše říká? Ani Maháriši nevěřil tvrzení o nepodmíněném působení moci hory. Jinak by jeho snaha o záchranu matky a dalších byla zbytečná. Rovněž tak i nabádání k átmavičáře.
Duchovní pravdy je nutné chápat nikoliv mechanicky, bez rozlišení a podle litery, ale přesně opačně: podle jejich ducha a se správným rozlišením. Jejich mechanické a nedomyšlené uplatňování bez správného rozlišení vede k velkým omylům. Proto nás apoštol Pavel tak důrazně napomíná: „Litera zabíjí, duch oživuje“. Kdo neumí dobře rozlišovat, nevyvinul vivéku, duchovní rozlišovací schopnost, toho i duchovní pravdy zavádějí, protože nerozumí jejich duchu. Brát je doslova, vede k omylům jako je Danův i k fundamentalismu.
Kdo četl Danovy „Střípky“ (pozn. viz náš článek Vztahy s Ramanašramem, Danův příspěvek na Satguru.cz již není) a nemá zastřený rozum, jasně vidí účel jeho článku:
1) Reklama knihám Avataru - „hrdě se v ašramu vyjímají“, jak píše.
2) Znevážení našich knih. Nic nevadí, že jde o autory jako J. Böhme, Hui hai, Rámakrišna a mnohé další, včetně Mahárišiho. Naše knihy v prodejně ašramu nejsou, proto jsou špatné; to nám podsouvá Dan. Proč nejsou v prodejně, jsem vysvětlil ve svém předchozím článku. Také nevím, proč by tam měly být. Lidé jezdí do ašramu - včetně Dana - na základě našich knih o Mahárišim a ty si kupují u nás. Navíc jsou naše knihy v knihovně ašramu.
Dan haní ty samé knížky, které dlouhé roky, kdy i dvakrát týdně k nám do bytu docházel s námi meditovat, studoval. Získal z nich i z mých zkušeností podstatné rady pro svou duchovní praxi i přímou, ač neviditelnou pomoc. Byl u nás náramně spokojen, dokud jsem nevyslovil nesouhlas s jeho počínáním. Něco tak opovážlivého jeho duchovní ego si nemohlo nechat líbit, a tak se nám za naše pohostinství mstí. Nejen panská láska, ale i jógická včetně vděčnosti a slušnosti, po zajících skáčou.
V rozporu s tím, co Dan tvrdí, pan Ramanan sám jasně uvádí, že se rozhoduje pod vlivem informací, které obdržel, protože česky neumí. Dan sám tento jeho výrok uvádí a přitom tvrdí, že je to jinak. Výrok pana Ramanana je konstatováním jeho neschopnosti záležitost posoudit a vyjádřením obav, které nemá ze sebe, ale které vyvolaly pomluvy. Jeho vyjádření není odsudkem našich knih, jak je Dan vykládá, ale výrazem jeho obav. Této pravdy, kterou Dan pro svou předpojatost nevidí, si všimli i na Jitřní zemi.
Neudělal by Dan lépe, když ví, že jeho svědomí není čisté, kdyby si je vyčistil? Články, jako je tento, si je nevyčistí. Jen dokazuje to, co jsem uvedl: moc hory působí omezeně a jen na ty, kteří se jí otevřou. Jsou Danovy články opravdu projevem této moci hory, o které tak jistě píše? Otevřel se jí opravdu? Je toto výsledek jejího působení?