Další odpověď panu Havlíkovi
Sára Hromádková
Pane Havlíku,
ve svém dopise adresovaném duchovnímu učiteli panu Vackovi jej bez sebemenších důkazů napadáte – můžete, prosím, alespoň jedinou svou kritickou námitku zdůvodnit? Zajímalo by mne, z jakého důvodu opovrhujete knihami, jakými jsou například:
- Královská jóga
- Učebnice átmavičáry
- Vysvobození
- Jednota člověka a Boha a mnohé další.
Studoval jste tato díla či život ve škole Jiřího Vacka natolik, aby jste tím vším, jak píšete, mohl z hloubi své bytosti opovrhovat? Co přesně na panu Vackovi a Jirkovi Krutinovi nenávidíte?
Rozvraty a rozchody jsou běžnou záležitostí ve všech společenstvích – nechápu, na základě čeho je připisujete za vinu panu Vackovi. Je to legrační, neboť právě on je tím, kdo stále podporuje přátelství, odpouštění a soucit ve skupině J. Svým praktickým příkladem nás neúnavně učí Ježíšovu odpouštění 77x za den.
Píšete o smrtícím koktejlu, který nám pan Vacek umíchal z filozofických pokladů východu a máte pravdu. Něco, co tak účinně smrtícího pro ego, lze jinde jen stěží nalézt. V tom poněkud rozumím vaší hrůze z knih obou vámi nenáviděných autorů.
Co se týče jejich prací o našich „nejbližších sousedech“, kteří usilovali o naše vyvraždění a místo omluvy pokračují i dnes ve zlé kampani proti našemu národu, je velmi důležité je číst a učit se z nich. To, že nám může být při jejich četbě na mnoha místech těžko, není vina autorů, kteří věcně popisují ony nepochopitelné zrůdné činy, ale těch, kteří tyto skutky páchali. To samé platí i o církvi.
Pamětníkům není třeba toto vše připomínat. Mají všechny ty hrůzy vepsané v sobě. Ale pro nás, následující generace, lhostejné k nedávné minulosti, je to životně důležité. Je velikou zásluhou pana Vacka i Jirky Krutiny, že věnují svůj čas i těmto tématům a leží jim na srdci dobro celého národa.
Vaše přání, aby bylo zničeno celoživotní dílo pana Vacka, by nejvíc potěšilo síly odstředivé, zlé. Těm určitě radost dělat nechcete.
Já vám na oplátku přeji, aby jste byl schopen rozpustit svou nenávist a zakusit klid a dobro, které z knih i osoby pana Vacka vyzařují.
Sára Hromádková
28. 1. 2014