Co nám o sobě soudruzi prozrazují
Jiří Vacek
(k článkům na www.jitrnizeme.cz)
Paní Irenka Kellnerová, kterou jsem osobně poznal, byla jemná a vzdělaná paní. Byla upřímnou hledající a ke každému se chovala přátelsky.
Jednou navštívila soudruha Drtikola. Ano, soudruha. Oslovení je zcela na místě, protože, jak sám prohlašuje, je přesvědčeným straníkem. Paní Kellnerová v rozmluvě s Drtikolem se netajila se svou úctou a láskou ke svému mistrovi, Paulovi Bruntonovi. To soudruha Drtikola natolik rozčílilo, že na ni po soudružsky zařval: „Jděte do pr….. i s tím svým mistrem!“ To není kritika, ale sprostota.
Zřejmě se shlédl ve způsobu vyjadřování svých stranických vůdců například Klementa Gottwalda, který byl znám svými výroky: „Jezdíme do Moskvy, abychom se naučili, jak vám zakroutit krky“. Rozuměj nekomunistům. Také se mohl učit od dalšího svého stranického vůdce soudruha, ministra „kultury“ V. Kopeckého. Ten zase rád sliboval nekomunistům „řezání koulí“. Zdá se, že F. Drtikol neměl s komunisty jen společnou touhu po našem blahu, ale i způsob vyjadřování. Rozuměl si s nimi i v této oblasti. Všichni společně nám tak nevědomky poskytují možnost nahlédnout do svého nitra, jací uvnitř doopravdy jsou. Obraz, který se nám naskytne, není radostný. I u F. Drtikola je o to víc zarážející, že neprojevil nejmenší známku soucitu s těmi, které komunisté věšeli a mučili včetně Milady Horákové, generála Píky a mnoha set hrdinů, západních letců, kteří celou válku za nás nasazovali své životy. Nasazovali je i za Drtikola, který se dal plně do služeb režimu, který se k nim takto choval.
Mimochodem, Gottwald i Kopecký své sliby splnili skoro doslova. Gottwald dal oběsit Miladu Horákovou a mnoho dalších. Oba spolu s dalšími hodnými soudruhy nechali mučit strašlivým způsobem tisíce nekomunistů, ale dokonce i svých soudruhů. Pro soudruha Drtikola toto vše nic neznamenalo.
Praví mistři takto nejednají. Ramana Maháriši se choval jinak, jak jsem ukázal dříve. Ostře káral ty, kteří znevažovali jiné mistry. Samozřejmě vyjádření nesouhlasného názoru, což někdy činil, není totéž co znevažování.
Zdá se, že žáci soudruha Drtikola od něho odkoukali právě jen neslušné chování. To, co jsme od nich zažili, je právě pouze toto. Podle způsobu vyjadřování nejlepším z jeho žáků byl Auro. Ostatní mnoho nezaostávají. Jen těch urážek od megaega, duchovního bankrotáře až po lžigurua, o duševních poruchách ani nemluvě. Jejich argumentace je jednoduchá: máš jiný názor? Tak jsi blázen.
Naučili se od svého mistra soudruha Drtikola také něco jiného nebo jen neslušnosti? Možná, že je to pro ně překvapení, ale v tom duchovní život nespočívá, opravdu ne. O lhaní a šíření pomluv ani nemluvě.