Co děláme?
Jiří Vacek
Naši nepřátelé záměrně vyvolávají dojem, že neděláme nic jiného, než se přeme s tomášovci, že naším cílem je nějaké ovládnutí českého duchovního prostředí.
To je velký a zásadní omyl. Těžiště našich činností není zevní, ale v našich nitrech. Kdo kráčí naší přímou stezkou, která je podstatně stezkou átmavičáry Ramany Mahárišiho, denně v klidu nejméně dvě hodiny provádí meditaci na pozorovatele neboli átmavičáru. V tomto postoji provádíme i očistnou techniku, kterou je vnitřní pránájáma. V sebe si vědomém, od všeho pozorovatelného různém vědomí pozorovatele se držíme celý den i při činnostech ve světě, včetně duševních. Také čteme duchovní spisy a získané poznatky uplatňujeme v rozlišovací technice, vivéce. Po celý den s její pomocí v postoji sebe si vědomého pozorovatele ovládáme svou mysl a čistíme ji od všeho nespásného.
Toto je základ našeho snažení: práce na sobě s cílem dosažení poznání Sebe a vysvobození. Tomu se věnujeme stále a nepřetržitě. To je náš cíl a nic jiného, kterému se snažíme věnovat plně celou svou osobností, s veškerou silou i láskou a stále.
Protože jsme si plně vědomi dobré duchovní síly ze společné meditace, Indové mluví o satsangu, setkáváme se většinou alespoň jednou týdně „po domech“ jako prví křesťané. Přátelé v určitém místě se prostě sami od sebe domluví na společných pravidelných schůzkách u někoho z nich v bytě. U nás probíhají nejméně 4 x týdně.
Z této potřeby společných meditací také vznikla meditační klubovna Duchovní Srdce v Praze, kde se medituje každý den, meditační centrum v Olomouci i v prodejně Živice v Bratislavě.
Proto také přátelé z výše uvedených důvodů pořádají sami od sebe a ze svého popudu veřejné meditace se mnou v sálech, které za tím účelem pronajímají. Tak se setkáváme v Praze, Brně, v Hradci Králové a na Slovensku v Bratislavě a v Šamoríně.
Někteří přátelé opět sami od sebe přišli s nápadem pořádat meditační týdenní semináře. Konají se vždy vícekrát do roka na Morávce v Beskydech, v Jedlových Kostolanech na Slovensku a v Bystřici pod Hostýnem.
Znovu zdůrazňuji: tuto činnost neorganizuji ani jsem k ní nedal popud. Je plně nápadem našich přátel a organizují ji plně sami od sebe. Nic takového jako centrální organizování těchto činností neexistuje, jen iniciativa jednotlivých přátel a jejich činnosti. Samozřejmě tuto činnost vítám a doporučuji. Osobně přijímám pouze pozvání a někdy je i z nejrůznějších příčin odmítám.
Kromě toho se s přáteli vícekrát do roka setkávám na celovíkendových meditacích, kterým říkáme „meditační maratóny“. Probíhají několikrát do roka v Praze v klubovně Duchovní Srdce a také v Olomouci a v Bratislavě. Více maratónů probíhá i bez mé účasti.
Účast na veřejných meditacích se pohybuje mezi asi šedesáti až stodvaceti zájemců. V roce 2007 takto proběhlo asi 20 veřejných meditací a 10 týdenních meditačních seminářů s účastí 60 – 100 lidí. Na některé semináře se hlásí tolik zájemců, že jsou pro nedostatek míst odmítáni. Meditačních seminářů se mnou i beze mne proběhlo mnoho – asi přes dvacet.
Pokračujeme i ve vydávání knih. V roce 2007 jsme vydali tiskem vlastním nákladem:
1) Jak jsem hledal Boha, 12. díl
4) Průvodce stezkou poznání sebe
5) Bhagavan Nitjánanda: Nejvyšší Skutečnost
Pro vážné hledající vydáváme jako duchovní skripta, formát A4, v xeroxovém provedení díla, jako jsou Šivovské sútry, Vidžňána Bhajrava a další.
Naše internetové stránky slouží hledajícím. Poskytují jim zejména tyto informace:
1) Termíny a místa společných meditací
2) Nové knihy včetně jiných nakladatelství
3) Duchovní zkušenosti hledajících na stezce
4) Články o duchovní praxi
Naproti tomu blog KV, jak jeho sama redakce uvedla, byl zřízen proto, aby mohl přinášet na nás nepřátelské útoky, a to se zárukou bezpečného krytí anonymitou. Svou úlohu pomlouvačného fóra také dobře plní. Nic jiného jeho přispívatelé neznají a neumějí. Srovnání obou internetů a našich činností vůbec je velmi názorné a poučné.
Z toho, co bylo uvedeno, jednoznačně vyplývá, že naším cílem je osobní duchovní prohloubení každého z nás a nic jiného. Pokud se setkáváme, činíme tak výhradně proto, abychom se navzájem v naší vnitřní, duchovní praxi posilovali.
Neprovádíme jakoukoliv „náborovou“ činnost. Neoslovujeme davy, nemáme zájem na velkých počtech praktiků přímé stezky, ale výhradně na osobním dosažení každého z nás. Právě proto márovi a jeho spojencům vadíme. Před nikým se neuzavíráme, ale také nikoho mezi nás nelákáme. Na naše veřejné meditace a semináře může přijít každý, kdo má zájem o opravdovou meditaci a osobní duchovní pokrok. Plným právem přirozeně očekáváme, že se plně do společné praxe ukázněně zapojí, když se jí dobrovolně zúčastní. O nekonečné zbytečné debaty a přesvědčování zájem nemáme. Plné přednáškové sály, ze kterých, jak zdůrazňuje Ramana Maháriši, lidé odcházejí takoví, jací na ně přišli, márovi nevadí, jak postřehl pan Studený, nástupce K. Minaříka. I toto je jedno ze znamení, kterého bychom si měli všimnout.