Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Kdo? Miloš Tomáš, viz KV z 21.2.2008. Jestliže Ramana Maháriši a další mistři nás odrazují od posuzování mistrů: „Jen mistr pozná mistra“, Miloš Tomáš a nejen on, tvrdí pravý opak: „Žák by to měl přece být, kdo by měl poznat mistra!“

Pokud nás všichni mistři a spasitelé varují před zlem, M. Tomáš ví, že žádné neexistuje a není proto nutné se jím zabývat. Zlo neexistuje, není jej třeba rozlišovat a očista je zbytečná.

Jestliže nás praví mistři varují před vytvářením nepříznivé karmy, Miloš ví, že je to plané vyhrožování. Něco jako poslední soud, bardo neexistuje. Ježíš planě vyhrožuje, když říká: „Neodejdeš odsud, dokud nezaplatíš do posledního haléře“.

Vrcholem je Milošovo nabádání: „Dámy a pánové, nenechte se odradit a běžte po své duchovní cestě. Po své cestě, té, o které vám řeklo Vaše vlastní srdce a Váš vlastní rozum“. Komu jsou tato slova určena? Bytostem, které odpadly od Boha a žijí v nevědomosti a nesvobodě. Považují se za tělo a mysl a svět je pro ně jedinou skutečností. Nemají také o nic jiného opravdový zájem. Radí egu, aby šlo svou cestou. Nikoliv k Bohu a jak nám Bůh skrze spasitele a mistry radí, ale po své cestě, po cestě ega. Kam je asi tato cesta zavede? Jen do ještě většího područí ega a zla. Nemají kráčet po cestě, kterou ukazují všichni spasitelé a mistři, ale po cestě, které nevědomé ego si vymyslí pro sebe, aby se nemuselo odevzdat Bohu a mistrovi. Má se spoléhat na svůj rozum - právě na ten rozum, který ho přivedl do současné nevědomosti, bídy a nesvobody. Má spoléhat na své srdce, jehož pokleslé touhy jej drží u potěšení smyslů a nebožského světa.

Ego podle Miloše nemá spoléhat ani na Boha ani na mistra – oboje podle Miloše nepotřebuje, ale pouze na sebe. To je jistá cesta k duchovní katastrofě, protože právě toto spoléhání ega na sebe a nikoliv na Boha a mistry, kteří nás k Bohu přivádějí, je zodpovědné za všechno zlo, neštěstí a nesvobodu, které nás postihují.

Kdo jen trochu zná duchovní nauku a umí rozlišovat, snadno rozpozná, jaké zlo z Miloše mluví. Vůbec nezávidím těm, kteří mu naslouchají. Dokonce je ani nelituji. Jen jim říká, co chtějí slyšet: Mohou si bez následků dělat cokoliv je napadne a nepotřebují ani mistra ani Boha. Vystačí si plně sami bez nich. Mají pak zákonitě přesně to, co chtějí a stěžovat si mohou pouze na sebe.

Tvrzení: „každý má svou cestu“, je oblíbená lež ega, aby nemuselo plnit požadavky cesty k Bohu. Ty se však nedají obejít a kdo ji neplní, dál nepostoupí. Staří mystici tuto zákonitost znají jako „strážce stezky“, který nepřipravené nepustí dál. Ve skutečnosti tímto strážcem není nic jiného než naše vlastní zlo, nevědomost a nedostatečnost. Jediná cesta dál vede důkladnou očistou a pomocí boží. Této možnosti se ego již předem „svou cestou“ vzdává. Ego musí nakonec zmizet a nikoliv rozhodovat o tom, co na stezce k Bohu přijme nebo odmítne.