Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Pod černou magií si běžně představujeme obřady, které mají někomu uškodit nebo jej dokonce zabít.

Takové počínání skutečně existuje. Za komunistů jediné místo, kde se zájemci o stezku mohli scházet, byla pražská Unitarie. Chodili tam i dva mladí muži. Těm se znelíbil jeden indický mistr a rozhodli se jej zničit magickým obřadem. Dokonce si za tím účelem opatřili pravý magický meč. Pak obřad provedli.

Odezva, jak je u duchovních lidí zákonité, se dostavila ihned. Po čase se jeden z nich v Unitarii objevil, ale bez jedné ruky. Přesně podle zákona: „Kdo s mečem zachází, ten s ním i schází“. Zemědělský stroj mu doslova usekl ruku. Druhý, tuším upadl do nějaké duševní poruchy.

Tak dopadají hledající, kteří si myslí, že všemu rozumí, že si vše mohou bez následků dovolit.

Naprosto jasné působení karmického zákona. Nic na tom není k nepochopení, pokud nemáme rozum zastřený zlem, které nám brání v pochopení i těch nejzákladnějších duchovních zákonů a pravd.

Existuje však i jiná černá magie, o které se příliš neví nebo spíše nechce vědět. Je to magie nenávistných a hněvivých citů, které vědomě i nevědomě vysíláme na ty, kteří podle našeho názoru si to zaslouží. Dokonce si často myslíme, jak spravedlivé a záslužné takové počínání je.

Této černé magii propadají i mnozí hledající a dokonce ji provozují proti svým mistrům: vysílají na ně své zlé myšlenky a city. Co je čeká, názorně ukazuje případ oněch dvou mladíků. Pokud nesklidí následky své černé magie ihned, tím hůře. Po smrti již nebudou mít čas se obrátit a alespoň poněkud napravit, co způsobili.

Znovu a důrazně i když vím, že snad ve všech případech marně: mysl je mocná energie a každý cit a myšlenka jsou silovým projevem této energie. Zlé city jsou proto energií zla, které směřuje na osobu, ke které je cítíme. Tu mohou poškodit nebo nikoliv, ale vždy a v každém případě se vrátí k nám a poškodí nás samé, kteří jsme je vyslali. To je nezrušitelný zákon a nikdo mu nemůže uniknout. Co jsme učinili nebo neučinili svému bližnímu, což platí i pro výtvory naší mysli, vždy jsme proto učinili i sobě. Kdo nenávidí druhé a přeje jim zlé, nenávidí sebe a přivolává na sebe zlo.

Chované síly zla nám však škodí již v té chvíli, kdy je chováme. Jsme pod jejich vládou a nikoliv v moci dobra a Boha. Zakrývají naši schopnost správně myslet a proto i jednat. Pokud je namíříme proti mistrovi, ztrácíme zákonitě schopnost jeho pomoc čerpat a náš duchovní pokrok se zastavuje. To je ona ztráta milosti neboli pomoci boží, ke které dochází, když se nás zmocní smrtelné hříchy. Platí plně, že mistr je nositelem živého Boha, který z něho působí.

Ještě horší případ je, když zlému myšlení a cítění propadne duchovní učitel nebo dokonce mistrovská osoba. I to se bohužel stává. Pak nejen neplní své poslání, ale právě naopak: „Protiví se Bohu“, jako se mu protivil apoštol Pavel před svým obrácením.

Neexistuje něco jako spravedlivé nepřátelství nebo spravedlivý hněv a kdo v něco takového věří a myslí a cítí s tím v souladu, je plně v moci smrtelných hříchů zla nenávisti a hněvu.

Mnozí lidé si myslí, že v nich jakékoliv zlo není, že jsou více či méně dokonalí a věří, že plně chápou nauku a jsou schopni ji vysvětlovat druhým.

Již to je samo o sobě důkazem jejich nevědomosti a vlády zla nad nimi. Jsou nejen plni opaku Boha, kterým nenávist a hněv jsou, ale trpí i obrovskou duchovní pýchou. Ta právě plodí v nich zlo nenávisti, které jim zakrývá jejich rozum a jeho schopnost správně rozlišovat.

Oni nejen nerozlišují a neovládají svou mysl, ale trpí nevyvratitelným přesvědčením, že mají vždy pravdu, ať je cokoliv napadne. Pevně věří, že znají nauku dokonce lépe než mistři a ochotně je poučují i o tom, co sami nedodržují: trojjediné přikázání lásky, které je podmínkou věčného života.

Potřeba vlastního poučení, bdělosti nad myslí je ani nenapadne. Jsou trvale v moci zla a nepřetržitě proto provádějí černou magii. Tím ničí na prvém místě sami sebe, ale i druhé. Svádějí je ze správné stezky, odvádějí je od mistra a skutečně a doslova škodí těm, na které své zlé city směřují.

Právě toto zlo se teď ve zvýšené míře šíří naším společenstvím. Bohužel je některé mistrovské osoby samy podporují, jiné dělají „politiku“ a předstírají, že se působení zla jich netýká. To je velký omyl. Nelze putovat k Bohu a současně neříci zlu jasně ne. Kdyby dobře četli bibli, tak by věděli, že není možné sloužit dvěma pánům.

Když čteme pozorně nesčetné stránky, které nepřetržitě šíří nepřátelství ke svému mistrovi, nikdo by neměl přehlížet lstivou zlobu, s jakou jsou psány.

Vzbuzují u hledajících stejnou odezvu a ta se pak projevuje i na společných meditacích. Mistři pak na nich musí nejen rozpouštět síly odstředivé, které všichni v sobě mají, ale jsou ještě navíc terčem nenávistných a hněvivých citů, které na ně vysílají ti, kterým pomáhají.

Místo slušnosti a uznání se musí bránit útokům sil zla od těch, které vedou a za které bojují.

Již to, že se v našem společenství meditují mistři spolu s hledajícími, je něco naprosto výjimečného. Mnozí, snad většina mistrů se žáky medituje jen málo nebo vůbec ne. Odmítají rozpouštět jejich zlo a nečistoty. Uvědomují si hledající, čeho, jaké milosti, se jim vůbec dostává?

Za tím vším je jen zlo, které je pro naši hmotnou úroveň bez Boha příznačné. To není názorový střet. Nejedná se o krija, o meditace v Brně atd. to jsou jen záminky. Navíc jsem se musel, byť i poněkud trpce smát článku M. Adamce. Říká jinými slovy o krija totéž, co Pepa Šťastný. Hlavní je přece ukázat, jak jsme chytří a ti druzí hloupí.

Spor o názory je jen záminkou a prostředkem, jak může zlo uplatnit své záměry: rozeštvat společenství, znevážit a zatemnit čistou nauku a oddělit „maličké“ od mistrů, kteří jsou proti zlu odolní.

Kdo tuto pravdu, že se jedná o něho samého, zda se připojí k silám dobra nebo zla, neprohlédne a zahoří „spravedlivým“ hněvem a nepřátelstvím a vrhne se veškerou myslí do boje za své ego, ten je pro stezku ztracen.

Nemohu bez škody na zdraví a vlastním duchovním vývoji snášet toto zlo do nekonečna. Nevidím důvod, proč „pokládat svůj život za druhé“ jen proto, aby čas a síly na to vynakládané nejen přicházely vniveč, ale aby sama tato snaha byla zneužívána proti mně.

Nemíním do nekonečna učit ty, kteří se nic naučit nechtějí. Nechci meditovat s těmi, kteří nejen Boha nechtějí a ani v něj doopravdy nevěří a raději se drží prospěchu svého ega a dělají politiku místo cesty k Bohu.

Proto také nebudu neustále vyvracet jejich nevědomost, zlo a nepřátelství a sepisovat pojednání, kde objasňuji to, co má každý, kdo vstoupí na stezku dobře vědět od samého začátku. Pokud toto někdo neví, prokazuje obrovskou nedbalost a neúctu k nauce. Škoda síly a času, které jen odvádějí od práce na sobě. Oni na sobě pracovat nechtějí, jejich cíl je přesně opačný. Vidí jej v prospěchu svého ega, v jehož zájmu i nenávidí a poškozují druhé.

Kdo není schopen vidět pravdu, která je za jejich zevním neslušným chováním k mistrovi i k těm, kteří jsou stezce věrní, ten je opravdu slepý a není mu pomoci.

Až si zas budou stěžovat naši mistři, kteří tuto zlobu a nenávist rozdmýchávají, jak jsou po meditaci se svými stoupenci unaveni, ať si vzpomenou, že podstatnou část zla, kterou tak bolestivě rozpouštějí, oni sami v hledajících vzbudili. Jestliže tuto jednoduchou pravdu nechápou, kdo vlastně nerozumí karmickému zákonu?

Pro mne samotného je toto vše velkým ponaučením, že se nevyplácí věřit nikomu jinému než Bohu samému. Doporučuji každému totéž:

Nevěřím nikomu, pouze Bohu jedinému.

To není můj výmysl, ale ruská moudrost. Nikdo neprohloupí, když se jí přidrží a bude myslet, cítit a chovat se s ní v souladu. Neříkejme, že nevíme, co je jeho vůlí. Není snad Bůh láska?

Samozřejmě vím, že má slova budou opět překroucena. Duchovní zákony však překroutit nelze. Platí a působí i když si myslíme, že nikoliv.

Bylo však povinností jasně říci, co bylo řečeno. Možná, že jsem to měl říci dříve. Stále jsem totiž doufal, že se společenství ve svém vlastním zájmu nerozpadne.

I tak, pokud alespoň jeden nebo jedna pochopí, nebyla má námaha nadarmo.

Suďme nikoliv podle slov, ale „podle skutků poznáte je“ stejně jako „strom poznáte podle ovoce“.

Mluví o lásce, ale skutky, které rozhodují, mluví o tom, že jsou ovládáni zlem, které jim zastírá rozum. Pak pod tímto zlým vlivem vidí vše opačně očima zla: zlo jako dobro a dobro jako zlo.

Nepřátelství k mistrovi, rozkol ve společenství, překrucování nauky mluví naprosto jasnou řečí.

Navíc na mou osobu vysílají trvale myšlenky plné svých zlých citů neboli se chovají jako skuteční černí magici. Běda jim, protože utrpení těla, které způsobují, se k nim vrátí mnohonásobně zvětšené.

Kdo se zlem zachází, také se zlem schází.

To je zákon, kterému nikdo neunikne.