Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Ad KV: M. Tomáš „Zhoubnost nevědomosti J. Krutiny“, 23. 6. 2010

Ježíšovo: "Běda vám, farizejové, vzali jste klíče od království nebeského, sami nevcházíte a druhým zbraňujete“, platí na Miloše plně.

Se svými kumpány svorně hlásá, že ego je božské, každý pozná mistra a může jej kritizovat, není oč usilovat a vůbec je vše jedno. V souladu s tím i jedná. Zlo neexistuje, proto může lhát a pomlouvat, jak se mu zlíbí. S oblibou pomlouvá ty, kteří za komunismu v rámci totality dělali, co mohli, aby udrželi alespoň nějaký duchovní život.

Je skutečně odporné, že se tentokrát v článku zaměřil na Luďka Hudce, který na rozdíl od něho zadarmo a nezištně pro rozšíření jógy za komunistů neustále bojoval. Miloš zadarmo neudělal nikdy nic. Objevil v sobě duchovní vlohy až po sametové revoluci, kdy již nehrozil kriminál a na duchovnu se dalo vydělat. O to víc pomlouvá ty, co kriminál riskovali a dělali pro věc zadarmo.

Spolu s Paříkem šíří lži, že například za komunismu nikomu nic za neúčast ve volbách, které volby nebyly, nic nehrozilo. Tuto lež jsem vyvrátil již dříve. Nyní ji potvrdil herec L. Mrkvička v Pátku 25. 6., příloze Lidových novin. Nešel volit a druhý den jej hned volal ředitel divadla: „Máš průšvih, mám hlášku, že jsi nebyl volit“. To bylo zcela běžné. Nejít za plentu znamenalo přivolat na sebe StB. Taková je pravda, kterou přátelé komunistů na KV zapírají.

Miloš Tomáš doslova lže, když tvrdí, že Ježíš, apoštol Pavel, mistr Eckhart, Ramana Maháriši učí, že je vše jedno. Nejen  neučí, ale učí pravý opak.

Všichni praví mistři vycházejí z toho, že člověk odpadl od Boha a musí se do něho svým úsilím vrátit. Proto Ježíš mluví o nutnosti znovuzrození z Ducha, o návratu marnotratného syna, který pase vepře, ke svému Otci i o stezce, která k tomuto cíli vede.

Ramana Maháriši učí o nutnosti rozpuštění ega, ke kterému vede átmavičára. Jasně říká: „Átmavičára (úsilí) je cesta od začátku až do konce“. Kdo nedělá átmavičáru, tj. pase vepře, zaplétá se do nebožského světa. Také vůbec nic není jedno ani v zevních záležitostech, nic nebylo například jedno ani Ježíšovi ani Mahárišimu. Postačí číst evangelia nebo vzpomínky uctívatelů Mahárišiho. Zejména Maháriši vždy trval na určitém řádu a dokonce tvrdě prosazoval svou vůli. Kdo ji porušoval, stal se terčem jeho hněvu, který, jak líčí například Suri Nagemma, byl strašlivý.

Tím spíš není vše jedno v duchovní praxi.

Kdo nedělá átmavičáru, žije zevně ve smyslech ve světě pokleslém od Boha, ze kterého nás všichni mistři chtějí vysvobodit. Například Buddha jasně mluví o samsáře a utrpení z ní a učí o cestě, která nás ze samsáry vysvobozuje.

Jedna ze základních pouček duchovního života zní: Neztotožňovat se s myslí, se žádnou myšlenkou. Nepraví advaitisté, hlasatelé jednoty s egem, v tomto světě odpadlém od Boha, dělají přesný opak. Nejen přijímají nesprávný názor, že ve stavu ega odpadlého od Boha žijí v jednotě s nejvyšší Skutečností, ale ztotožňují se s tímto výtvorem jejich pokleslé mysli tak, že jej považují za samu Skutečnost. Jsou tak nevědomí a pošetilí, že považují své vlastní myšlenkové výtvory za samu Skutečnost. Jejich ego je pak v této jednotě Bohem a velmi si libují: zlo ani dobro neexistuje ani kosmická spravedlnost, a proto mohou páchat zlo podle své libosti, což také vydatně činí. Přece není nic zlého vzít si zájemkyně o stezku domů a pokoušet se o intimnosti. Zlo přece neexistuje.