Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

(k článku na www.kauza-vacek.blogspot.cz)

Pan Pařík tvrdil, že jednou z mých ústředních myšlenek je: vrcholem moci zla nad námi je přesvědčení, že zlo neexistuje. Lže hned dvakrát. To není moje myšlenka, ale tuto pravdu sdílím s mnoha dobrými lidmi, kteří si ji uvědomili přede mnou. Také není mojí ústřední myšlenkou. Tou je, že jediné pravé dobro je Bůh.

Položme si otázku, komu vyhovuje tvrzení o neexistenci zla? Dobrým a slušným lidem? Určitě ne. Zlodějům, lhářům a vrahům určitě ano. Co lepšího si může přát lhář, pomlouvač, vrah a jim podobní, než když lidé věří, že lhaní, vraždění, okrádání a další zlo neexistují, a že je vlastně dobré být okraden, zavražděn, pomlouván a podobně. Jak by se krásně vrahům, lhářům a zlodějům žilo, kdyby jim lidé tuto lež věřili. To je pravý důvod, proč tuto lež hlásají. Do toho spadá i tvrzení p. Paříka, že komunismus je dobro a být komunistou není zlo.

Myslícího čtenáře při čtení těchto obran zla určitě napadne: „Když zlo neexistuje, proč pořád napadá toho Vacka? Nepředstavuje pro něj zlo, které tolik popírá? I například lhář rozlišuje mezi zlem a dobrem, ale po svém. Když lidé jeho lžím věří, je to přece dobré.

Mezi zlem a dobrem rozlišují všichni praví učitelé, když nás před zlem varují, jako Ježíš i Ramana Maháriši. Celá stezka není nic jiného než vivéka, rozlišování dobra od zla. Máme dělat (Maháriši) átmavičáru a nikoliv lokavičáru, protože prvé je dobré, druhé zlé.

Argumentovat Žíšem z Devíti bran jako autoritou proti těmto mistrům, že zlo neexistuje, je směšné. Žíše dokonce ani nic takového netvrdí. Ve vybraném výňatku totiž nešlo o to, jestli dobro a zlo existují, ale o to, proč máme chválit Boha za všechno dobré i zlé stejně. To je obvyklý trik demagogů: posunout        nepozorovaně argumenty někam jinam, než k čemu patří.

Žíše, jako pokorný a věřící žák, mluví z přesvědčení, že jeho bída a utrpení nemůže pocházet z něčeho mimo něho, tím méně od Boha, ale že si vše zavinil sám nebo snad, že je z vůle boží dobré, aby takto trpěl, a proto je spravedlivé, co prožívá.

Žíše nezná zákon karmické odezvy, neví, že zlo plodí zlo a dobro dobro. Určitě však zná Mojžíšovo desatero a ví, že je zlé zabíjet, krást, lhát atd., protože je to zlé, a že platí život za život, krev za krev, zub za zub.

Chasidy mám opravdu rád, ale nejen je. Jejich obliba neznamená, že vše, co říkají považuji nekriticky za pravdu, která je mimo pochybnosti. Také je nezbytné rozlišovat, jak jsem ukázal, z jakého postoje se vyjadřují. I Žíše se určitě raději najedl než, aby hladověl a také se rád ohřál v zimě u ohně. Nemyslím, že vyhledával utrpení z přesvědčení, že je to jedno. Tím méně používal tento postoj k zámince pro konání zla.

Kdyby nerozeznával dobře zlo a dobro, tak by určitě nebyl chudým chasidem a nestudoval celé dny Starý zákon a nerozebíral jeho tvrzení. Je-li vše jedno, byl by blázen, kdyby tak dělal.

Jako existuje masochismus zevních lidí, jimž působí rozkoš snášet tělesnou bolest, existuje i druh masochismu duchovního, ve kterém si určitým způsobem libujeme v prožívaném utrpení v představě, že trpíme pro Boha a podobně. Vždy trpíme pouze to, co jsme zaseli a hlad je hladem a bolest je bolestí, ať k nim zaujímáme jakýkoliv postoj. Zlomená noha je zlomená vždy se všemi důsledky: neschopností chodit, starat se o sebe, vydělávat na jídlo a být na obtíž druhým. Není v tom nic dobrého. Není ani dobrý ten, kdo nám to způsobil, ať jsme to my nebo někdo cizí. Pokud k tomu zaujmeme správný postoj, můžeme vnitřně mít i z takového neštěstí prospěch, ale na něm samém nic dobrého není. Není důvod si proto ve zlu, utrpení a neštěstí libovat a ještě méně je sami páchat.

Žíše mluví o snášení zla, ale nehlásá, že je můžeme konat, protože to je jedno, což je podstatný rozdíl.

Pravda je zřejmá. Pan Pařík s ní jedná v souladu a snaží se na každém vydělat co nejvíce a dokonce vyhrožuje soudem, když si myslí, že se mu děje újma. Hle: najednou je zlo i dobro na světě a nejen existují, ale tvrdě se vymáhají.

Lži o tom, že zlo a dobro neexistují, mají jediný účel: zakrývat zlo, kterého se zlí lidé dopouštějí. Pokud tento trik zla neprohlédneme, stáváme se snadno jeho obětí. A právě to zlo chce ze všeho nejvíce. Mít vlastní prospěch ze škody druhých.