Ad KV, Odpověď panu Paříkovi
Jiří Vacek
Milý pane Paříku,
Až budete opět vyjmenovávat jídla, která mám rád, nezapomeňte na bramboráky a svíčkovou, aby jim to nebylo líto.
Nezapomeňte ani na F. Drtikola, jak věnoval ve válce zvýšenou pozornost paní, která mu přinesla husu, až na ní ostatní přítomní žárlili.
Letmo se zmiňte i o Dalajlámovi, jak mu v Ostravě chutnaly šunkové chlebíčky. Vůbec se nežinýroval. Jarka Kočí ve své době opět prohlašoval: „Dietní párky jsou lepší než sahadža samádhi“. Pochutnal si, jak jsem viděl, i na knedlících s vajíčky.
Jako přítel míly Tomášové vím, že se i ona ráda dobře najedla. Dokonce doporučovala: „Když mám špatnou náladu, tak se dobře najím. To pomáhá“. Říkala, že má tento recept ze svého vtělení v Tibetu. Nakonec i Ježíš „byl žráč a pijan vína“, že? Swami Ramdas z Kéraly se nijak netajil tím, že po létech krutých postů si ve stáří oblíbil sladké cukroví. O Ramanovi Mahárišim je dobře známo, že dokonce sám dobře vařil.
Až budete mít chuť, přijďte na kus uheráku. Rád se s vámi rozdělím. I nějaký ten bonbón bude. Snad vám to pomůže zlepšit náladu jako Míle.
Jak to s jídlem je, shrnul Ježíš: „Člověka neposkvrňuje, co do něho vchází, ale co z něho vychází“. Tím nemyslel ony nevábné věci, jejichž názvy po nás hází vaši příznivci, ale zlé myšlenky a city jako jsou lži a nenávist.
Přeji dobrou chuť.
J. Vacek
P.S. O tom, jak mne „neohrožujete“ v mých činnostech, si na vlastní oči přečtou čtenáři ve 12. díle „Jak jsem hledal Boha“ v dopisech vašich a vašich přátel. Nutíte nás v nich psychickým nátlakem i nepokrytými výhružkami ukončit naší činnost.