Ad KV: M. Pařík, 17. 4. 2008, o tom, jak se chmuřím
Jiří Vacek
(k článku na www.kauza-vacek.blogspot.cz)
Pan Pařík líčí, jak mně s manželkou potkal v parku. Jelikož nás – mně a Mílu nepozdravil, tak jsme si jej nevšimli. Zřejmě nezná ani tu základní slušnost, že mladší zdraví staršího a muž ženu. To mluví samo za sebe i to, že takové své neslušné chování zveřejňuje. Nevidí v něm nic nesprávného. Od člověka, který napsal článek o tom, že sprostota je totéž co upřímnost nic překvapujícího. Převádí do svého chování zásadu, kterou hlásá, že zlo neexistuje, „protože je přece vše jedno“.
Také si stěžuje, že při setkání neobdržel „světlo“. To od samotného Ježíše neobdržel ani Pilát, ani kněží velerady. Zřejmě neví ani tak základní věc, že světlo je milost, která se dává pouze těm, kteří ctí svého mistra a ze všech sil usilují o poznání.
V oblasti autorských práv jsem jeho vývody vyvrátil již mnohokrát. Nebudu se proto opakovat. Jen pro připomenutí, jakou „škodu“ z nás Avatar měl. Podle svých vlastních výpočtů, které zveřejnil na KV, lze snadno spočítat, že díky naší velkorysosti, se kterou jsme mu přepustili naše autorská práva na obrazový životopis Mahárišiho, Avatar docílil zisk několika set tisíc korun. Opravdu důvod ke stížnostem.
A proč někteří hledající přestali k Drtikolovi chodit? Já bych také nechodil k mistrovi, který tím, že byl členem komunistické strany z přesvědčení, jak sám ve svém životopise uvádí, schvaloval hromadné popravy nevinných lidí a učil: „Marxleninismus je buddhismus“.
Konec článku není, jak je u pana (?) Paříka časté, ničím jiným než zlehčování zločinů komunismu a komunistické strany. Komu to prospívá, je zřejmé. Právě dnešní komunisté nás ze všech sil přesvědčují, že za jejich vlády to nebylo tak hrozné a že jejich odpůrci jsou vlastně ti zlí. Jejich očerňování má toto tvrzení podepřít. Pan Pařík jim v tom vydatně pomáhá.
Právě komunisté jsou známí svou prolhaností. Po osvobození oklamali národ hesly jako „kolchozy u nás nebudou“, budeme podporovat samostatně hospodařící zemědělce a živnostníky, budeme dělat politiku nezávislou na Moskvě atd. Po svém puči v roce 1948 udělali přesný opak. Byly kolchozy, živnostníky zrušili a z naší samostatnosti zbyla jen Brežněvova doktrína, omezená suverenita pod dohledem jeho tanků a děl.
Tuto zradu na lidech a jejich obelhání Drtikol nemohl nevidět, včetně poprav nevinných. Nic mu z toho nevadilo, protože až do své smrti v šedesátých letech zůstal straníkem z přesvědčení.
Čtěme pozorně, co pan Pařík píše a všímejme si dobře, co nám o sobě prozrazuje: nezná nebo neuznává základní pravidla společenské slušnosti. Nezná ani základní duchovní poučky o udílení milosti světla. Neustále jen brání komunisty a špiní jejich odpůrce.
Také si dobře všimněme citového podkladu jeho písemných projevů. Není jím nic jiného než slepá nenávist. To mluví za všechno. Kdo to nevidí, je stejně zaslepený jako on.