Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Opravdu doporučuji číst KV. Vezměte si k ruce uvedený článek, stáhněte se do pozorovatele a pečlivě myslete a rozlišujte. Dozvíte se překvapující věci.

KV v článku definuje, co bylo podporou komunistického režimu: členství v ROH, podané zlepšovací návrhy a účast ve volbách, které nikdy volbami nebyly a o ničem nerozhodovaly. Rozhodovala Moskva a její tanky, které ti „dobří“ komunisté na nás zavolali.

Když závěry KV domyslíme, zjistíme, že manželé Tomášovi byli aktivními podporovateli komunistického režimu. V ROH byli, k volbám chodili a nějaký ten ZN by se určitě také našel. Míla Tomášová mně například vyprávěla, jak se nad míru svých povinností v laboratoři snažila z česneku izolovat účinné látky proti bakteriím.

Takže KV skutečně obviňuje Tomášovy z podpory komunismu. Vývody KV buď platí pro každého nebo pro nikoho. Za jednu a tutéž stejnou věc není možno někoho napadat a druhé nikoliv.

Není náhoda, ale záměr, že se KV nezmiňuje o těch, kteří skutečně přímo komunistickou vládu podporovali: o členech komunistické strany. Členství v ní podpora totalitního režimu nebyla. Nikoliv milion členů strany jí pomáhalo udržet se u moci, ale utiskovaní a pronásledováni nestraníci. Větší drzost snad neexistuje.

Tento způsob kritiky uplatňuje KV včetně pana Paříka běžně. Když sním kousek tlačenky k večeři, je to obrovské provinění. Když Tomášovi jedí maso a Míla si nechá od žáků nosit kastroly s roštěnkou, kterou miluje, nic se neděje.

KV vadí, že jsem si z úspor pořídil starší chatu. Tomášovi si pořídili novou a mnohem větší – to je v pořádku. Mimochodem celou ze železničních pražců. Eda měl vedoucí místo mechanizátora u Železničního stavitelství. Moje postavení v zaměstnání opět vadí.

Ač mám negativní lustrační osvědčení, sprostě naznačují, že moje duchovní působení bylo mně umožněno režimem „za něco“. Jelikož se u Tomášů na chatě shromažďovali jejich stoupenci a meditovali, co Tomášovi poskytovali režimu, že jim to trpěl, když meditace u nás zásah StB rozehnal? Každý i ten nejsprostší výmysl je tomášovcům dobrý. Je mezi nimi vůbec někdo, kdo si uvědomuje, kam až klesli, co a koho propagují?

KV uvádí, cituji „Pan Pařík a další (= KV) vidí ve F. Drtikolovi vynikající duchovní osobnost, naprosto dobrého člověka“. Takže zde nám KV zcela jasně odpovídá, nač se v nadpisu ptá: „Kdo obdivuje komunisty?“ KV, pan Pařík a další. Já jsem naopak zlý, protože tento obdiv nesdílím. Stačí číst KV a hned je zřejmé, kde je pravda. Jak se takový dobrý a duchovní člověk pozná? Podle KV takto: Vstoupí do zločinecké organizace, která hlásá třídní boj a diktaturu proletariátu. Ke vstupu do takové strany úspěšně přemlouvá své žáky, konkrétně F. Heina i p. Štekla. Je úspěšným komunistickým náborářem. Tato strana popírá existenci Boha a pronásleduje a zavírá ty, kteří v Boha věří. Této organizaci pomáhá při jejím puči v roce 1948 svrhnout demokratickou vládu. Ve svém životopise píše o své nenávisti k zástupcům nekomunistických stran. Podporuje tuto zločineckou organizaci finančně příspěvky a slibem bezpodmínečné poslušnosti, které komunisté říkají stranická disciplína. Drtikol přijímá ideologie této strany a učí, že marx-leninismus je vlastně buddhismus, jak vzpomínají jeho návštěvníci, například prof. Lžička. Přes stovky komunisty zavražděných a statisíce uvězněných odpůrců komunismu zůstane této straně věren až do smrti, ač i mnozí její původní příznivci ji odsoudili jako například Pavel Kohout a další. Zločiny komunistů včetně vražd Drtikol přirovnává ve svém dopise cynicky k „troše bláta na šatech, kterými se oni – komunisti –ušpinili a které se snadno umyje“. Přesně podle komunistického: „Když se kácí les, létají třísky“. On samozřejmě tou třískou nebyl. Využil své členství ve straně v žádosti o členství v privilegovaném svazu komunistických umělců, ze kterého bylo mnoho pravých umělců vyloučeno, protože nebyli komunisty. On však toužil se do něho dostat.

Ten kdo věří v Boha a slušnost, v takovém člověku nic duchovního a dobrého nevidí. Takové lidi obdivují pouze komunističtí soudruzi a jejich spojenci. To, co nám pan Pařík a KV podstrkují jako ideál dobroty a duchovnosti, není ve skutečnosti nic jiného, než ideální soudruh a komunista. Oni se přece považují za pokrokový předvoj lidstva.

KV nečiní nic jiného, než nám do nekonečna podstrkuje komunistická hlediska, ideály a argumenty. Viz neustále omílaný a tolikrát vyvrácený argument o podpoře komunistického režimu účastí v komunistických volbách, které volbami nebyly. I zde však lžou: nevolili se komunisté, ale zástupci národní fronty. Mezi nimi byli například i lidovci, kteří později v sametové revoluci sehráli v parlamentu dílčí, užitečnou roli.

Znevažování těch, které komunisté pomocí StB pronásledovali a vyhazovali z práce, je také komunistická taktika. Má jim přinést prospěch: nebyli jsme tak zlí, vlastně jsme byli dobří, odpůrci režimu si vše vymýšlejí.

I nenávist, kterou tomášovci projevují vůči mým samizdatům, jako jsou překlady Mahárišiho, Ramdase, Vašišty, Hui-Haie a dalších, odhaluje jejich pravou, komunistickou tvář. I zde objektivně lžou. Mé překlady počtem nepřevažují nad původními pracemi. Dalo by se říci, co slovo, to lež. Toho, kdo jen stále lže, je nebezpečné číst, protože snadno i při největší ostražitosti nějakou lež přehlédneme.

Komunisté a jejich spojenci vždy lhali a lžou stále. Považují lhaní za plně oprávněné k prosazování svých cílů. Lhali, aby získali nemyslící lidi na svou stranu v roce 1946, aby vyhráli volby: zachováme demokracii a nezávislost na Moskvě, půjdeme naší vlastní cestou. Budeme podporovat živnostníky, kolchozy u nás nebudou. Naopak rozdělíme půdu mezi zemědělce. Po roce 1948 nedodrželi jediný slib a zavedli krutý teror. A hodný, duchovní člověk F. Drtikol neprotestoval, ale dál poslušně zachovával stranickou disciplínu.

Nyní lžou opět, jen aby dokázali, že nebyli tak zlí, ale vlastně dobří a že si jejich odpůrci vymýšlí. Přesně to dělají tomášovci a KV. Jeho zkratka je opravdu výstižná: Komunistický věstník. Nic jiného není. Šíří ryze komunistické názory. Komunistům a jejich spojencům na KV vůbec nejde o Drtikola, ale o obelhávání lidí a pravé podstatě komunismu pomoci takových vzorů jako byl „hodný a duchovní člověk F. Drtikol“. S ním se nám dostává to, co je cílem této propagandy. Přesvědčit nás, jak dobří, hodní a duchovní komunisté jsou a jak špatní jsou ti, kteří se jim postavili a že nám pod jejich vládou bylo vlastně dobře. A také, že se úplně změnili. To tvrdili v roce 1946 když se plně zřekli toho, co prováděli za prvé republiky. Jejich lži a triky se nemění, a proto je potřebuje je znát. Lstivě nám podstrkují hodného Drtikola, kterému nevadily stovky zavražděných, aby nás přesvědčili, že být v komunistické straně není nic zlého. To vždy byla a je komunistická propaganda a bohužel je stále u mnoha lidí velmi účinná. Proto je třeba ji do omrzení znovu a znovu vyvracet, aby nepodvedli znovu celý národ svým lhaním, jako se jim to povedlo před volbami v roce 1946.