Ad klubovna
Martin Tomeš
Vzhledem k tomu, že se mě mnoho mimopražských členů sanghy ptalo, co se vlastně stalo kolem klubovny, tak si dovolím jen stručně konstatovat to, co již mnohem lépe popsali někteří mí přátelé ve svých příspěvcích.
Když dovolíte, vezmu to trochu pozpátku:
Z klubovny jsme neodešli sami od sebe, ale byli jsme odejiti = byli jsme vyzváni, ať pošleme číslo účtu, že nám bude vrácen členský příspěvek. Co se mne týče, pochopitelně jsem této výzvě vyhověl, neb je-li mi takto jasně, ač v mém případě velmi zdvořile, sděleno, že se se mnou již někde nepočítá, nemám žádný důvod se tam cpát. Interpretovat to, jako že stačí znovu zažádat či trvat na svém členství a můžeme být v klubovně i nadále, mi přijde, mírně řečeno, tragikomické, neb se nám v podstatě někteří snaží namluvit, že smyslem výzev k ukončení našeho členství doručených na naše soukromá mobilní čísla bylo hlavně to, abychom o něj mohli zažádat znovu. Tak tomuhle by mohl opravdu uvěřit jen tydýt.
Vzhledem k tomu, že mě ani nikomu z mých přátel nikdo nevysvětlil, proč jsme byli takto odpískáni, beru to tak, že to byla reakce na naše dopisy zastávající se našeho zakládajícího Mistra, Jiřího Vacka – časová osa zveřejnění např. mého dopisu, který si každý může na modrém webu přečíst, a oné sms z klubovny je podle mne více než zřejmá.
A tím se dostáváme k tomu hlavnímu či prvotnímu:
Dokážu pochopit, že nějakého Martina Tomeše v klubovně nikdo nepostrádá, ale co opravdu nechápu je to, jak je možné, že nikomu z těch, kdo do klubovny nadále chodí, nechybí zakladatel našeho společenství. Opravdu nikomu nepřijde divné, že v klubovně původně založené pro meditace dle Jiřího Vacka chybí Jiří Vacek? Asi ne. No, mně to nepřijde jen divné, ale vyloženě špatné. A pokud někam, kvůli zlým výpadům proti jeho osobě (kterými se toto vše začalo), zcela přestane docházet sám zakladatel a otec duchovní školy, která mne vnitřně přitahuje a oslovuje, pak tam samozřejmě už nemám důvod chodit ani já.
Praha 19.1.2015