Způsoby návratu k Bohu
Jiří Vacek
V našem úsilí o návrat k Bohu můžeme zřetelně rozlišit dvě složky:
1. Odstraňování překážek, které nám brání v dosažení cíle.
2. Přímé postupy dosažení.
Stezka, má-li být účinná, je vždy spojením obého. Musíme odstraňovat překážky na cestě a současně mířit přímo k našemu cíli. Jedno ani druhé samostatně nestačí.
Překážky dosažení návratu k Bohu jsou:
1. Nesprávné názory na svět i na Boha a neznalost zákonitostí, které všemu vládnou.
2. Nedostatek znalostí o duchovní praxi, návodů „jak na to“.
Oba nedostatky odstraňujeme studiem správné duchovní literatury.
3. Mysl plná zlých a nespásných sklonů, které tvoří skutečné a mocné tvořivé síly naší mysli. Ty musíme všechny beze zbytku rozpustit. Očistu od nich provádíme nepřetržitým rozlišujícím bděním nad myslí, odmítáním všeho zlého a nespásného a jeho rozpouštěním. Děje se tak na základě dobré znalosti nauky a v rozlišení se od všech výtvorů mysli jako od ne-já ve stavu vědomí, který označujeme za sebe si vědomého pozorovatele, který si uvědomuje, že není ničím pozorovaným, stvořeným.
4. Nedostatečné řízení mysli a neschopnost soustředění pozornosti na zvolený předmět. K dobré meditaci je nezbytné umět ovládat mysl tak, abychom dokázali řízeně myslet nebo činnost mysli úplně zastavit. Tuto schopnost získáme praxí meditace a trvalým neztotožňováním se s výtvory mysli.
5. Ztotožňování Já, vědomí Já jsem s ne-já, s tělem a s myslí, čímž je vytvářeno nepravé já – ego. Sem patří i nevědomé pohlcení pozornosti vědomí ve světě.
Nejhorším z těchto zel je zejména na začátku stezky mysl, která je ovládaná zlými tvořivými silami a která myslí a cítí pod vlivem zla. To jsou zejména zlé city, které se plným právem označují za smrtelné hříchy, protože svou mocí doslova zabíjí náš duchovní život. Kde vládnou, nemůže Bůh působit. Jsou to všechny projevy nelásky a hlavně nenávisti a nepřátelství, hněv a zloba, závist a nepřejícnost dobra druhým a pýcha.
Dokud je svou neřízenou myslí vytváříme, vytváříme skutečné a mocné síly, které naprosto maří naše veškeré úsilí na stezce k Bohu. Navíc tímto myšlením a cítěním ve zlu vytváříme příčiny našeho příštího osudu plného utrpení a nevědomosti. Dokud v nás tyto síly působí, veškeré přímé úsilí o návrat k Bohu je neprosto neúčinné prostě proto, že Bůh je láska. Kde nejen není láska, ale vládne nenávist, zloba, závist a pýcha, tam Bůh není a nemůže být.
Hlavní překážky na naší cestě k Bohu jsou právě tyto síly vytvářené naší vlastní myslí. Ty jsou vždy plně zodpovědné za nezdary na naší stezce a za pády na ní. Nejsou ničím jiným než skutečným neštěstím, ve kterém se tato zla nás zmocní a myslíme, cítíme a jednáme plně ovládáni jejich mocí.
V této otázce vládne jak obrovská nevědomost, tak i lehkomyslnost. Pod vlivem zlé nevědomosti nejsme schopni pochopit, že tyto síly naší mysli skutečně existují, mají velkou moc a přímo vytvářejí náš osud ve světě i na stezce. Svým myšlením si nepřetržitě připravujeme svůj příští osud a náš současný osud není ničím jiným než výsledkem působení tvořivých sil naší mysli, kterou jsme propůjčili v minulosti zlu ve všech jeho projevech.
Dokud nezačneme svou mysl ovládat v souladu s naukou a trvale myslet, cítit a jednat v dobru, nemáme nejmenší naději na lepší osud ani na postup na stezce. Proto musíme myšlení a hlavně cítění naprosto a zásadně změnit a trvale myslet a cítit v souladu s naukou a v dobru. Jinak nemáme naději na nic jiného než na osud plný nenávisti, závisti, pýchy a zloby. Jakákoliv nedbalost nebo shovívavost při posuzování obsahů naší mysli se nám vymstí a vrátí se jako nezdar na stezce a zlý osud v nevědomosti, utrpení a nesvobodě ve světě bez Boha.
Bez rozhodného a hlubokého pochopení, že pozornost vědomí a tvořivá činnost mysli určují náš osud a život s tímto poznáním v souladu, nemůžeme čekat ani úspěch na stezce ani slušný život ve světě.
Proto je v dalším tak důkladně pojednáno o záležitostech zla, protože jen správné pochopení moci mysli a jejího rozhodujícího vlivu na náš život je klíčem k úspěchu na stezce i k lepšímu osudu. Vždy platí, že čím víc na stezce a hlavně v řízení své mysli pokročíme, tím dříve můžeme očekávat i změnu svého zevního osudu k lepšímu.
Přímé úsilí o dosažení Boha je hlavně trvalé soustředění na něho, což je na naší stezce átmavičára, obracení pozornosti vědomí na ně samé a trvalé spočívání ve vědomí Já jsem. Podrobněji bylo provádění átmavičáry popsáno v příslušných oddílech. Znovu zdůrazněme, že toto úsilí, všechny meditace, mají naději na úspěch výhradně při dobré očistě mysli. Chovat v mysli bez ovládání síly nelásky, zloby, závisti a pýchy je přímým mařením všeho, co jsme kdy meditací dosáhli, pokud jsme s neočištěnou myslí vůbec něčeho dosáhli. Sezení v tamasickém klidu mysli rozhodně dosažením není a nikam nevede.
Požadavek očisty mysli od všeho zlého a nespásného trvá po celou stezku. Sám její účinný nástup bez očisty není ani možný. Pokud v otázce čistoty mysli kdykoliv polevíme, vždy nás čeká nevyhnutelně pád a s ním i ztráta všeho, co jsme tak pracně získávali. Pokud tento základní a zásadní požadavek stezky nepochopíme a nezačneme plnit, nemáme naději na úspěch na stezce ani na lepší osud.