Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Samozřejmě advaita není zlo, ale jako všeho, čeho se pokouší zmocnit zlu propadlé ego, škodí; tak škodí i egem a z ega vykládaná advaita.

Zapomíná, že základem advaity je právě rozpuštění ega, je základním předpokladem a požadavkem advaity, který jedině umožňuje její správné pochopení. Pro ego není v advaitě místo, a to ani tehdy, když si myslí, že jí rozumí.

Ve skutečnosti ego nikdy advaitě nerozumí ani rozumět nemůže, stejně jako tma nikdy nemůže „pochopit“ světlo, natož stát se sama světlem. Přesto se některá ega vytrvale právě o toto pokouší. Místo, aby se snažila o své rozpuštění, vytrvale se staví do postoje nejvyšší Skutečnosti.

Zvrácené ego tvrdí:

V jednotě je vše jedno, vše je ona, Bůh a božské. Není tam zlo, nenávist, hmota, vrazi.

Nevědomé ego pravdu jednoty chápe podle svého: zlo není zlo, nenávist není zlá, hmota není energie odpadlá od Boha, vrah je dobrý člověk, a toto vše je Bůh. To je obrovská a zlá nevědomost: Tvrdit, že vše je božské bez náležitého rozlišení.

Jednota není stav, kde zlo a dobro jsou jedno a jsou si rovné, ale stav, kde panuje výhradně nejvyšší dobro. V jednotě zlí lidé, vrazi a jim podobní vůbec neexistují. Tvrdit, že vrazi jsou božští a hodni naší lásky, je obrovská lež. Náš svět je světem nejednoty, světem, kde existují zlo i dobro a hlavně ega, bytosti odloučené od boží jednoty.

Vše je jedno platí jen v jednotě, kde se nic jiného nevyskytuje než Ona, Bůh.

Náš svět, ve kterém s egem žijeme, je světem nejednoty a bez Boha, a proto v něm není vše jedno ani není světem božské jednoty. Vztahovat stav jednoty na náš svět nejednoty, uplatňovat na něho hlediska jednoty, je obrovský a zlý úskok zla a ega, který nás má připoutat do tohoto nebožského světa a oslepit naši rozlišovací schopnost tak, abychom přestali rozlišovat dobré a zlé, božské a nebožské.

V představách své mysli se zlé ego opájí myšlenkami jednoty, ve které ono samo je touto jednotou, a proto nemusí o nic usilovat, rozlišovat dobro a zlo, ani nést zodpovědnost za své konání a jeho výsledky. Ono je ve své představě božské a nenese následky svých činností a svého myšlení.

Ty, kteří je z tohoto nepravého božského opojení vyrušují, nenávidí celou svou bytostí a snaží se je zničit, aby nemuselo pohlédnout pravdě do očí o své ubohé a zlé existenci.

Podobně se chovají i dualisté, kteří si myslí, že svět, ve kterém žijí, je božský, protože jej stvořil Bůh. Tak jako peklo ani očistec nejsou božské, i když je stvořil Bůh, tak také tento svět není božský, ale nebožský. Je světem bytostí odpadlých od Boha.

Pravda je, že tyto lživé představy o božském světě, ve kterém žijí, jsou výplody jejich nerozpoznaných sil zla. Ty se nechtějí namáhat duchovní stezkou a usilovat o dosažení nebeského království, tak si vymýšlí, že již v něm žijí.

Jak za představou falešné jednoty, tak i božského světa, který je nebožský, je vždy ego a zlo, kterému propadlo.

Je to vždy zlo, moc zla, odpadlého od Boha a protivící se Bohu, které je za touto zlo nevědomostí. Ego jako popření Boha vidí vše zvráceně: dobro jako zlo, zlo jako dobro, božské jako nebožské a nebožské jako dobro.

Za hlásanou láskou k údajně božskému světu, který je ve skutečnosti nejen odpadlý od Boha, ale i Bohu nepřátelský, není nic jiného než zlá a nevědomá připoutanost k tomu, co je Bohu nesmírně vzdálené.

To není prostá nevědomost, ale zastření rozumu mocí sil nepřátelských Bohu. Oni skutečně svět milují, ale ten svůj, svět ega odpadlého od Boha. V něm milují sebe, ego a v něm i chtějí na vždy žít, a to šťastně a bez Boha.

Nestojí o Boha, o pravdu, ale o sebe - o ego. V lásce a připoutanosti k nebožskému světu vidí svou ušlechtilost a svůj zvrácený ideál se snaží vnutit i nám.

Proto tvrdí, že láska k bližním má přednost před láskou k Bohu. Ve skutečnosti nemilují ani své bližní a jen o lásce k nim mluví. To, co milují, jsou oni sami a jejich ego a jeho nebožský svět. Jejich advaita je jen pláštíkem, který má jen zastřít nevíru v Boha a nechuť duchovně usilovat. Tvrdí: „Přece není oč“. Jinak řečeno: považují se za rovné Bohu nebo jej rovnou popírají.

Jestliže není oč usilovat, tak je přece v tomto přesvědčení, že jsou tak dokonalí, že se již ani nemohou zlepšit.