Zlo útočí na své nepřátele
Jiří Vacek
Útoky na mistry, kteří vedou druhé k Bohu, nejsou útoky na jejich osobu, ale na nauku, kterou učí, na účinnou pomoc, kterou druhým na stezce k Bohu poskytují. Ve skutečnosti míří na samotného Boha i když tuto pravdu všelijak maskují a zakrývají zájmem o druhé.
Je známkou velké nevědomosti i působení moci zlých sil v každém, pokud někdo tuto pravdu jasně nevidí. Má sám zlem tak zatemněnou mysl, že není schopen správně rozlišovat.
Pokud tyto spory dokonce vidí jako prohřešky mistrovy osobnosti, s takovým hledajícím je to velmi zlé. Vidí přesně obráceně: nejvyšší dobro jako zlo.
Když se mistr brání, nebrání sebe, svou osobu, ale spásnou nauku, kterou učí, stezku k Bohu i ty, kteří jej následují. Nakonec obhajuje i Boha samého, jaký jest.
Byl by špatným mistrem, kdyby nechal své následovníky znejišťovat a ohrožovat zlem, které na ně útočí. Kdyby mlčel, nekonal by řádně svou povinnost. Proto se staví proti zlu, ač by pro něho bylo mnohem pohodlnější, kdyby mlčel.
Mnozí jsou dokonce tak zaslepení, že takové mlčení považují za vznešené. Ve skutečnosti je vypočítavostí, která si nechce pálit prsty. Být hodný je přece tak příjemné a každý to ocení. Co lepšího si zlé síly mohou přát? Proto takové počínání ze všech sil vychvalují. Náramně zlu usnadňují jeho počínání odvracet druhé od Boha tím, že ty, kteří vedou druhé přímo k Bohu ze všech sil odvracejí a dokonce pomlouvají. Ve své zaslepenosti vlastním zlem vidí provinění v tom, když je pravda bráněna proti zlu.
To, že se staví přátelsky ke zlu a odmítavě až nepřátelsky proti jeho potírání, naprosto jasně dokazuje, co jim, jejich myslím vládne.
Nerozlišující falešná dobrota, která nedokáže rozlišovat působení sil zla od dobra, a místo toho se ke zlu staví smířlivě, vstřícně, dokonce v něm vidí Boha, je největším nepřítelem Boha a dobra, protože nejen zlu pomáhá v jeho působení, ale navíc mate i druhé, pokud se těší ve společnosti určité autoritě. Tak mátli například druhé i význační naši umělci tím, že ve své zaslepenosti vstupovali mezi komunistické zločince a svým spojenectvím s nimi zakrývali zlo, které chystali a pak i spáchali.
To jsou, jak je nazval Lenin, oni „užiteční idioti.“ Pak je ještě jeden druh pomahačů zla. To jsou oni „kapitalisté, kteří komunistům ochotně prodávali provazy,“ jak opět vystihl Lenin, „na kterých je komunisté později věšeli.“
To je pro nás velké poučení od představitele jednoho z největších zel, jaké existuje. Mnoho hledajících se chová přesně s Leninovými slovy. Buď jsou jako oni „užiteční idioti“ nebo dokonce prodávají zlu provazy, aby je na nich mohlo zlo „oběsit.“ V bibli je to názorně ukázáno jako měnění prvorozenství za mísu čočky.
Toho se dopouštějí i ti, kteří v zájmu svého osobního prospěchu odmítají vystupovat proti zlu a místo toho jeho existenci trpí jen proto, aby byli hezcí, bezkonfliktní a neměli potíže nebo zevní újmu.
Neuvědomují si, že se tím přátelí se zlem, což je vždy nepřátelské chování vůči Bohu se všemi důsledky. Zlo plodí vždy zlo a každý, kdo se s ním přátelí, pomáhá mu v jeho působení, které nakonec přináší i zkázu ostatním a jemu samému. Se zlem nejsou dohody bez zla možné. Zde nevědomost ani neomlouvá ani „hříchu nečiní,“ ale je sama o sobě již proviněním. Naší povinností je vědět, to jest jasně rozlišovat zlo od dobra, spásné od nespásného, protože právě toto rozlišování podle Ducha je jedním z nepostradatelných základů stezky k Bohu.
Kdo toto vytrvale bez přerušení nečiní, k Bohu se nejen nepřibližuje, ale upadá pod moc zla, které je opakem dobra a Boha.
Kdo se jakkoliv přátelí se zlem, ať se nediví, že také zlo sklízí. To platí i pro ty kteří například nebrání svého mistra. Těm Ježíš jasně vzkazuje: „Kdo mne zapírá před lidmi, toho zapřu před Bohem.“ Takové varování samozřejmě platí o vztahu žáků ke všem mistrům zcela všeobecně. Ten, kdo svého mistra nebrání, když nemá opravdu vážný důvod, tomu mistr odepře svou pomoc, což v praxi znamená, že nemůže dosáhnout spojení s Bohem. Není toho hoden.