Zdroje zla
Jiří Vacek
V Bohu zlo neexistuje ani existovat nemůže, protože je nejvyšším, absolutním Dobrem, které poskytuje i dobra relativní, časná veškerému svému stvoření, pokud si zvolíme spojenectví s Ním a nikoliv se zlem. Relativní, časné a podmíněné zlo existuje ve stvořených světech, pokud jejich obyvatelé ztratí vědomé spojení s Bohem a převládnou v jejich myslích zlé a od Boha nás vzdalující sklony.
Pokud nemají být stvořené bytosti pouhými automaty, musejí mít svobodu volby a rozhodnutí. Pokud tuto svobodu využívají, svým rozhodováním vytvářejí následky, které jsou zahrnuty v jejich volbě. Volbou, rozhodnutím svoboda končí a začíná platit zákon příčiny a následku. Na východě mu říkají stručně karma.
Rozhodnutím svoboda končí a nastupuje působení zákona, podle kterého sklízíme následky svých rozhodnutí. To, čemu říkáme osud, není nic jiného než následek, výsledek námi vytvořených příčin. Velikost a úroveň následků, jejichž příčiny jsme my sami vytvořili, je přímo úměrná příčinám jak svou velikostí a mocí, tak svou úrovní.
Náš dnešní celkový osud je výsledkem, součtem působení všech energií a jejich sil na náš předchozí život, které jsme vynaložili. Ty se uskutečňují v dalším vtělení úměrně své síle a zaměření.
Všichni jsme neustále činní svou myslí a hmotným tělem a proto i neustále touto činností vytváříme i svůj příští osud, který je výsledkem námi vytvořených příčin. Naší vinou jsme ztratili poznání, že tento zákon existuje a proto si svůj další osud připravujeme velmi nezodpovědně. Jednáme a hlavně myslíme, aniž bychom chápali, že každý čin je příčinou, která spolu s dalšími silami rozhoduje o našem příštím osudu, zda bude dobrý nebo zlý, zda se přiblížíme nebo vzdálíme Bohu.
Nejen netušíme, že o svém příštím osudu rozhodujeme my sami, ale podléháme další, ve svých důsledcích hrozné nevědomosti, že výtvory naší mysli nemají moc a sílu a jsou jen naší, neškodnou záležitostí, která vůbec na náš zevní život nepůsobí a neúčinkuje. Myslíme si, že si můžeme ve své mysli ve svých představách dovolit cokoliv včetně nejhorších zločinů, aniž bychom uškodili sobě i druhým, že naše mysl náš život ve světě vůbec neovlivňuje. Pravda je přesně opačná. Náš osud ve světě není dán ničím jiným než právě souhrnnou mocí všech myšlenek a citů, které jsme za celý život vytvořili.
Někteří psychologové nám dokonce přesně toto radí: ať si ulevíme tím, že naše nepřátele ve svých představách budeme svévolně ničit těmi nejhoršími způsoby. Z krátkodobého hlediska se nám sice může ulevit, ale ve skutečnosti tím jen posílíme moc zla nad námi. Myšlení a jednání jsou ve své podstatě působením energií a jejich sil a proto vždy vyvolávají i zákonité následky. Jaké a jak velké je dáno tím, kolik sil a času jsme na jejich vytváření vynaložili.
Tento klam, ve kterém se nám tvrdí, že naše mysl nemá moc ovlivňovat zevní svět, je nutné prohlédnout a odmítnout. Důrazně si uvědomme, že náš dobrý či naopak zlý osud je plně dán výsledným vektorovým součtem síly všech výtvorů naší mysli. Jsme to vždy my, kteří jsme plně zodpovědní za náš osud a to svým myšlením v dobrém či ve zlém a hlavně svými spásnými nebo naopak nespásnými sklony.
Ač toto je plně platná pravda, představa, že změnou našeho myšlení a cítění se vše okamžitě změní k lepšímu, je neoprávněně optimistická. Celé inkarnace jsme mysleli nesprávně a pod vlivem zlé nevědomosti. Velikost těchto sil, které určují náš osud a které jsme my sami vytvořili, se tím najednou nezmění. Budou překážet změně k lepšímu úměrně tomu, jak jsou velké. Náš boj se zlem spočívá právě v jejich trvalém rozpouštění. Pojem „trvalé“ je nezbytné vzít doslova a opravdu vteřinu po vteřině ovládat mysl, rozpouštět síly zlé a vytvářet ty spásné.
Proto je na stezce požadavek očisty naší mysli od všeho zlého naprosto zásadní a neopominutelný. Očistu nelze nahradit ani nejdelšími meditacemi. Má zásadní přednost před vším ostatním. Úměrně tomu, jak vše zlé a nespásné rozpouštíme, na stezce uspějeme. Všechny nezdary na stezce mají svůj původ právě zde: v nedostatečné očistě.