Zavřené a otevřené oči
Jiří Vacek
Nemáme být v meditaci na ničem závislí, ale používat všechny prostředky jako prostředky k dosažení cíle s pochopením, že nejsou samoúčelné ani cílem samým. To znamená uplatňovat je případ od případu tak, aby přinášely co nejlepší výsledky a usnadnění praxe.
To platí i o otevřených nebo zavřených očích.
To, co rozhoduje, nejsou zavřené nebo otevřené oči, ale zaměření naší pozornosti.
Soustřeďovat pozornost na Já, vědomí, kterým jsme, můžeme jak při očích otevřených tak i při zavřených.
Je-li pro nás na začátku stezky snazší provádět átmavičáru při zavřených očích, není důvod, proč oči nezavřít, ale nesmíme na tom ulpět a když dosáhneme dobrého výsledku, oči otevíráme.
Nakonec se určitě musíme naučit provádět átmavičáru stejně dobře při otevřených jako při zavřených očích.
Přesvědčení, že lze dobře meditovat jen při zavřených očích, je určitě nezdravá závislost a překážka pokroku na stezce. Avšak i přesvědčení „nesmím zavřít oči“, je nezdravé.
Zavřené oči mohou být v průběhu stezky výhodou pro silnější soustředění. Proto můžeme na začátku soustředění oči zavřít, dosáhnout silnějšího soustředění a pak je otevřít. Tento postup může být vhodný zejména pro ty, kteří s átmavičárou začínají.
Není dobré považovat jakékoliv pokyny pro praxi mechanicky. Lépe je držet se určité svobodomyslnosti, vycházet z okamžitých potřeb a praktikovat tak, aby výsledky byly co nejlepší. Jakýkoliv fundamentalismus není nic dobrého.
Prostředky k dosažení cíle je nesprávné zaměňovat za sám cíl. Pak my sloužíme jim a nikoliv ony nám.