Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Vždy jsem rád četl popisy toho, co prožili pacienti v klinické smrti, které se podařilo vrátit zpět do našeho světa. Jsou velmi poučné, protože poodhalují, co se po smrti odehrává. Také jsou poukazem, když ne důkazem, že smrtí těla život nekončí.

Jedno mně na nich bylo vždy divné. Popisované prožitky byly, pokud si vzpomínám, vždy příjemné. Nic hrozného v nich nebylo.

Až nedávno mně přátelé přinesli DVD se zážitky v klinických smrtí, ve kterých pacienti prožívali to, co můžeme nazvat pekelnými stavy, které byly provázeny děsem a hrůzou.

Zapsané a přeložené výpovědi jsou obsaženy ve spisku Dr. M. Rawlingse „Do pekla a zpět“.

Popisované stavy jsou skutečným peklem, i když bez čertů s vidlemi a kotly s vařící vodou. Nejsou proto o nic hrůznější, ale spíše naopak. Blíží se k popisům nepříznivých bardických stavů z tibetských spisů. Na jejich základě autor vyvrací nebezpečnou lež, že nás všechny po odložení těla očekává světlo, láska a blaženost bez rozdílu, zda jsme byli dobří či zlí, usilovali o poznání nebo nikoliv.

Potvrzení, že peklo existuje, nalezneme také v knize S. Grofa „Lidské vědomí a tajemství smrti“. Zážitky, které prožívali jeho pacienti, lze rovněž označit za „pekelné“.

Peklo není ani tak nějaká oblast, ale hlavně posmrtný stav mysli, která nedbala o Boha a pravdu a vytvářela ve své mysli nenávistné a zlé tvořivé síly. Ty po smrti těla nejen nezmizí, ale ve stavu, kdy nemáme hmotné tělo a nacházíme se ve tmě, na nás útočí přesně s tou silou, s jakou jsme je pěstovali a jak dlouho jsme je vytvářeli.

Do pekla nás neodsuzuje ani neposílá Bůh ze své vůle, ale zařazujeme se do něho my sami vlastními, zlými, silovými výtvory naší mysli. Podlehnout zlým, lžím, že mezi dobrem a zlem nejsou rozdíly, že jsou stejné a že nás všechny bez rozdílů po smrti čeká ráj, dovršuje vítězství zla nad námi. Dostává se nám přesně to, co jsme za života vytvořili: množství zlých, ale mocných tvořivých sil, které zákon příčiny a následku nemilosrdně obrací proti nám. Opravdu platí v tomto smyslu, že cokoliv učiníme druhým, učinili jsme sobě.

Pamatujme si proto toto poučení dobře a ve vlastním zájmu se střesme zla. Také si pamatujme, že pokud jsme se v průběhu svého života neobraceli k Bohu, jsme po odložení těla ponecháni bez pomoci na pospas tomu, co nám patří. Dobrota ani víra v Boha není hloupost, ale holá nezbytnost.