Zákonitost veškerého dění
Jiří Vacek
V celém projevu, ve všech světech božských i nebožských, v životě zevním i vnitřním pracuje jedna jediná zákonitost.
Její znalost a dodržování umožňuje život božský.
Její neznalostí a nedodržováním se odsuzujeme k životu nebožskému.
Vědět, znát je dobrem i povinností; nevědět, neznat je zlem, nezodpovědností a proviněním proti sobě.
Nejvyšším zákonem, silou mocí i skutečností je vědomí samo. Nejvyšší moc i zákon je samo vědomí.
Ono udílí i odnímá vědomí a bytí veškerému stvoření.
Bez vědomí a mimo vědomí nic neexistuje.
Samo namíření pozornosti vědomí je nejmocnější příčinou a přináší nejmocnější následky.
Kam namíříme vědomí, v tom se i projevuje jeho oživující a tvořivá moc.
Kam jde vědomí, tam jde i jeho moc a tvořivá síla úměrná síle vynaložené pozornosti a její době.
Čemu věnujeme pozornost, to si uvědomujeme, posilujeme a proto i žijeme jako skutečnost.
Princip akce a reakce, příčiny a následku neboli zákon karmické odezvy.
Každá akce vyvolává reakci je jí i síla a charakter plně určený prvotní akcí.
Dokud trvají příčiny, nutně se dostavují i následky.
Tvořivá síla mysli je energií. Platí pro ni proto všechny zákony, které platí pro energii. V jejím působení rozhoduje množství a síla vynaložené energie, čas, po který se tak děje i úroveň myšleného.
Energie je nezničitelná. Je však možné měnit její druh za jiný.
Mysl je tvořivá síla a energie.
Myšlení je tvoření.
Jak a co myslíme, tím se stáváme, tím i jsme.
Zevní skutky jsou výsledkem vnitřní činnosti mysli.
Zevní život je výslednicí života vnitřního.
Změna osudu je proto možná pouze změnou stavu vědomí a mysli. Bez této změny je veškeré zevní úsilí nejen marné, ale i škodlivé, protože není v souladu se zákony projevu.
Náš osud je dán stavem našeho vědomí a mysli.
Změní-li se stav vědomí a mysli, zevní změny zákonitě následují.
Vyšší vždy ovládá nižší: vědomí mysl, mysl tělo a svět. Láska přemáhá nenávist, pravda nepravdu, ovšem jen tam a pouze tehdy, když převládnou, což platí jak pro jedince, tak i pro skupiny a celý svět.
Současný stav světa i jeho bytosti je zákonitým výsledkem předchozích příčin. Náhody ani nespravedlnost neexistují.
V čase a v prostoru se uplatňuje setrvačnost i příslušná prodleva než se nové příčiny zevně projeví.