Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Bůh je jednotou vědomí Já jsem, lásky a božské tvořivé moci. Proto je možné se k němu vracet poznáním vědomí Já jsem, což je džňána jóga nebo láskou – bhakti jógou nebo pomocí božské síly, šakti jógou.

Vše stvořené je jednotou hmotného utváření a všepronikajícího základu. Tím všepronikajícím základem je vědomí Já jsem.

Hmotné utváření, zevní stvořené tvary jsou pohybem a působením božské tvořivé síly. Celý projev ve své zevní stránce není nic jiného než tato božská tvořivá síla v činnosti. Svět a energie nejsou dva, ale jedna jediná božská síla v činnosti.

Svět, projev, není ani ve své hmotné stránce pouze hmotným utvářením, ale je polem působení jediné božské síly, které je rozlišeno do mnoha různých sil a to od úrovně hmotné až po úroveň božskou.

Zemská přitažlivost, elektřina, životní síla až po světlo, to vše je jediná, ale rozlišená energie a moc. Pojem energie je poněkud zavádějící. Tyto energie nejsou pouze zdrojem nevědomých sil, ale právě naopak: tyto síly vykazují určitou úroveň inteligence, která se zvyšuje, čím blíže je ta která úroveň původnímu božskému stvoření.

Určitou inteligenci nebo chceme-li řád a zákonitost je vidět i na úrovni nejnižší, to jest hmotné. Sama hmota není jen hmotou, ale i ona je stavem energie, jak učí i fyzika. Spíše bychom v případě hmoty měli mluvit o nejnižším pokleslém stavu jediné energie. V příměru sloučeniny H2O je ledem. Za jiný příklad může posloužit uhlík. Známe jej ve dvou podobách. Jednou jako obyčejný uhel, druhou je diamant. Ač obě podoby jsou jediným prvkem – uhlíkem, cena obou je naprosto rozdílná.

Vysoký stupeň inteligence vykazuje již životní síla, která zabezpečuje růst našich těl i jejich uspokojivý život. Vytvořit dospělé tělo ze spojení dvou buněk, k tomu je potřeba opravdu vysoká a cílevědomá inteligence. Stejně tak i k hojení ran a nemocí. Hojí je tato inteligentní síla a nikoliv nevědomé tělo.

Jakkoliv je tato tvořivá moc a její síly ve svém působení inteligentní, vždy je její moc a inteligence v projevu omezená a to tím víc, čím více je ta která úroveň pokleslejší ze svého původního božského stavu stvoření. Proto – vzato z našeho pohledu – i selhává.

I když je vše stvořené dílem jediné, božské tvořivé a inteligentní moci, přece se vše nenachází v současnosti v božském stavu a již proto neplatí za jejího současného stavu tvrzení, že náš svět je Bůh. Není. Jeho podstata je božská, ale v současném stavu světa neprojevená. V příměru: náš svět je pouze uhel, nikoliv diamant.

Proto je v pohledu na svět i stezky k Bohu důležité stále si připomínat:

1) Svět je vazbou božské tvořivé energie a všepronikajícího vědomí.

2) Vše stvořené, veškeré stvoření je ve své stvořené části podstatně jedinou božskou tvořivou energií.

3) Vše stvořené existuje zásadně ve dvou úrovních:

a) V úrovni božské a ve spojení s Bohem.

b) V úrovni nebožské, která je sice podstatně božská, ale v současném stavu od Boha odpadlá.

4) Vědomí Já jsem i božská tvořivá moc jsou přítomny v celém projevu, ale z hlediska stvořených bytostí v nich působí úměrně jejich božskému či nebožskému stavu. V nebožských světech nepůsobí božsky i když je tvoří.

5) Nejvyšší, ještě božskou energií je duchovní světlo. Je nejmocnější duchovní dostředivou silou, která nás úměrně své velikosti a našim vnitřním překážkám svým působením vrací zpět do božské úrovně.

6) Vše stvořené je podrobeno zákonu příčiny a následku. Všechny energie a síly jsou nezničitelné. Je pouze možné je měnit v síly vyšší nebo nižší nebo vracet zpět do neprojeveného stavu.

7) Každá vytvořená síla se snaží uskutečnit v projevu úměrně své velikosti, trvání, náplni a zaměření.

8) Nevědomé, zlé a odstředivé síly vždy přinášejí ještě větší nevědomost, zlo, utrpení a pád od Boha. Dobře a správně, to jest v duchu nauky používané síly přinášejí dobrý osud, ale přímo zpět k Bohu nevedou. Dostředivé síly obnovují naše spojení s Bohem. Proto ani nejsilnější zlo nikdy nemůže přinést dobro, ale pouze dočasné úspěchy. Stejně ani nejvyšší dobro pohledem světa, nemíří-li přímo k Bohu, nepřináší Boha, ale pouze lepší osud ve světě bez Boha. Návrat k Bohu zabezpečují pouze síly směřující k Bohu, ale jen tehdy, jsou-li větší než síly ostatní.

9) Tam, kde působí současně více sil, jejich výsledná moc a tím i účinek jsou dány jejich vektorovým součtem. V něm rozhoduje:

a) velikost působících sil

b) doba jejich působení

c) jejich zaměření a náplň

10) Absolutní a nejvyšší silou je oživující a posilující moc vědomí Já jsem. Vědomí je absolutní existence, sat, jak říkají Indové, neboli ryzím bytím. Nač vědomí obrátí svou pozornost, tomu propůjčuje svou existenci a to tím víc, čím je tato pozornost silnější a trvalejší. Ať je tato pozornost obrácena k čemukoliv stvořenému, vždy je pozorností propůjčené bytí podmíněné a dočasné. Prvou podmínkou této existence je právě přivrácená pozornost. To odhaluje pravdu, že ač je pozorovatel nezúčastněným svědkem všeho stvořeného, současně je i svou pozorností stvořitelem všeho, co pozoruje. Je, jeho pozornost, průchodem tvořivé božské síly a její moci. Skrze pozorovatele Bůh tvoří projev a současně je i svědkem svého stvoření.

11) Mysl je mocná tvořivá energie a moc. Je jen jedna, božská, kosmická síla a lidská mysl je její součástí. Každý výtvor mysli – myšlenka, cit, představa je výronem tvořivé moci, která směřuje ke svému uskutečnění ve světě úměrně své velikosti, době působení a náplni. Myslet, ale i cítit, znamená vždy tvořit. Bez přivrácení pozornosti vědomí nic neexistuje. Čemu věnujeme pozornost vědomí, to posilujeme. Čemu je nevěnujeme, to oslabujeme. Vědomým řízením pozornosti vědomí tak určujeme, v čem budeme žít a jak budeme žít. Pozornost vědomí trvale vedená k Bohu nás k němu vrací. Pozornost vedená k egu a nebožskému světu vytváří naši nevědomost, nesvobodu a trvalý život v nebožském světě. Výsledky působení síly mysli jsou vždy podrobeny zákonu karmické odezvy.

12) Životní síla, prána, či, je částí božské tvořivé moci, která působí v hmotném i energetickém těle a svou inteligentní mocí je tvoří i udržuje v existenci.