Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Pro zastření rozumu zlem neduchovní, zlé a Bohu nepřátelské názory nešíří pouze materialisté, ale i někteří lidé, kteří se tváří jako duchovní.

Jejich názory jsou proto ještě nebezpečnější než názory lidí Bohu nepřátelských. Protože se jejich šiřitelé tváří duchovně, mnohé hledající ani nenapadne, že šíří názory podporující zlo. Hlásají je společně jak někteří dualisté, tak advaitisté.

Souhlasně prohlašují, že vše, co Bůh stvořil je božské a takoví jsou i lidé. Máme milovat tento svět i jeho obyvatele a ve všem a ve všech vidět Boha. Všechny své síly máme věnovat zlepšování tohoto světa a osudů lidí.

Dále tvrdí: Veškeré utrpení ve světě je nespravedlivé a je naší povinností je odstraňovat.

Budeme-li vše a všechny milovat, svět se změní v ráj.

Jen na okraj: totéž, ale jen s trochu odlišnou ideologií tvrdí i komunisté. Je skutečností, že ani jim ani žádnému náboženskému hnutí se nikdy doposud udělat z našeho světa ráj nepovedlo a z vesmírné zákonitosti vyplývá, že se ani podařit nemůže. Příbuznost ve zlu obou názorů kromě jiného prozrazuje právě tuto pravdu. Společné mají i to, že vynechávají Boha a spoléhají na bytosti odpadlé od Boha. Navíc vytvářejí samozřejmě nepravdivou představu všemocného Boha, který je láskou, jak nečinně přihlíží, jak zlo a nenávist vítězí ve světě. Představu velmi nebezpečnou, která snadno přechází v naprostou nevíru v existenci Boha: „Kdyby existoval, jak by to mohl připustit?“.

Tito milovníci světa přehlížejí jednu zásadní pravdu: Existuje jen jedna jediná Skutečnost, Bůh, mimo ní nic neexistuje.

Tato skutečnost v sobě a ze sebe vytvořila projevený svět. Tento prvotní svět, jak se všechna náboženství shodují, byl božský včetně stvořených bytostí. Křesťané i další náboženství mluví o ráji.

Stvořitel, Bůh nestvořil prvé bytosti jako roboty, ale jako svéprávné bytosti. Dal jim svobodnou vůli a tím i možnost se rozhodovat.

Některé z těchto bytostí tuto vůli využili k tomu, že zrušili své spojení s Bohem a proto upadly do nebožského stavu a následně i do nebožského světa.

Jak je to možné? Se svobodnou vůlí Bůh dal i svému světu zákon příčiny a následku, což není nic jiného než zodpovědnost za naše činy a rozhodování.

Můžeme se ve značné míře svobodně rozhodovat, ale nikdy bez následků, které jsou již obsaženy v příčině – v našem rozhodnutí.

Všechna náboženství se v otázce našeho pádu od Boha, z božského stavu a světa do našeho velmi nebožského světa naprosto shodují. Náš stav ani svět není božský, ale nebožský.

Ježíš jasně říká, že jeho svět, království nebeské, není z tohoto světa. Starý zákon mluví o pádu Adama a jeho následku: žije ve světě, který je proklet skrze něho. Buddhisté učí, že náš dnešní svět je strastiplné samsáro a mluví o nutnosti cesty ze samsára do nirvány. Hinduisté tvrdí přesně totéž.

Takže v tomto bodě panuje naprostý souhlas všech náboženství.

Odpadli jsme od Boha a proto žijeme v nebožském, zla a utrpení plném světě. Jediné řešení všechna tato náboženství rovněž vidí společně a to v návratu k Bohu. Nabízejí nám k tomu i prostředek, jímž je duchovní stezka – mystika, jóga, átmavičára, zen, buddhistická stezka, sufismus – to vše jsou jen různé názvy pro náš návrat k Bohu.

Přesto se neustále vyskytují lidé, kteří tuto pravdu odmítají a tváří se, jako by neexistovala a společně tvrdí, že i v našem stavu pádu jsme božští – že vlastně pád nenastal a že božský je i náš současný svět. Dokonce jdou někteří tak daleko, že tvrdí: „I ego je božské“.

A právě toto je prozrazuje: oni se nechtějí změnit a navrátit zpět k Bohu, ale chtějí zůstat v egu, ve stavu pádu a udělat z tohoto hmotného, od Boha odpadlého světa ráj ega na zemi.

Za jejich zdánlivou ušlechtilostí – milovat všechny lidi bez rozlišování a usilovat výhradně o zlepšení světa a odstranění jeho nespravedlnosti jsou jedině síly zla nepřátelské Bohu a nic jiného.

Pro tyto lidi vše je dobré, protože vše stvořil Bůh a hlavně oni sami jsou božští. Pro ně není rozdíl mezi dobrem a zlem a ego je pro ně totéž, co naše božské Já. Nepostrádají Boha, nechtějí se k němu vrátit, ale zůstat v oddělenosti od Boha a vytvořit svůj vlastní ráj bez Boha.

Důsledkem jejich přesvědčení je: není oč usilovat, vše je již božské – hlavně oni sami – takové, jaké to je.

Není třeba o nic usilovat. Není třeba nastoupit stezku k Bohu. Není třeba rozlišovat mezi dobrem a zlem, protože vše je božské. Ego je Bůh a není zlem, ale je dokonce k životu ve světě nezbytné.

Co lepšího si síly zla mohou přát než tyto své upřímné zastánce.

Tato jejich zlá, zlu sloužící nevědomost má i další, zlé následky. Na juchání o tom, že vše je Bůh a vše je božské, zákonitost tohoto světa nic nedá a za naše nesprávná a zlá rozhodnutí sklízíme utrpení.

Co si takový upřímný věřící ve své božské ego a jeho svět počne, když začne opravdu trpět? Neusoudí, že se ve svých názorech mýlí, ale že Bůh neexistuje. Je-li vše božské, kde by se utrpení vzalo?

To je nejhorší zlo, které zdánlivě nejvyšší duchovno v sobě skrývá: je v něm skryta nevíra v pravého Boha. Ohání se Bohem, ale ve skutečnosti nejen Boha nechce, ale odvádí nás přímo od něho. Nabádá nás: nechme Boha Bohem a udělejme si z tohoto světa ráj pro ego. Přesně v souladu s tím tyto snahy končí: trvalým utrpením bez Boha.

Blaze tomu, kdo těmto falešným prorokům neuvěří a vydá se opravdovou stezkou k Bohu, ze samsára do nirvány, za Ježíšem do jeho království nebeského.

Jak taková stezka vypadá, Ježíš, Buddha, Ramana Maháriši a všichni praví světci a mudrci po celém světě nám jasně ukazují. Pokud někdo tvrdí něco jiného, mějme se před ním velmi a velmi na pozoru. Není od Boha, ale ze zla.

Takže si dejme dobrý pozor. Každý, kdo tvrdí, že lidé se nenacházejí ve stavu odloučení od Boha, že ego je božské a prohlašují tento svět také za božský, že se máme výhradně věnovat zlepšování tohoto světa, že lidé trpí nespravedlivě, že láska k bližním má přednost před láskou k Bohu, že není třeba usilovat o očistu od zla a o znovusjednocení s Bohem, že zlo a dobro jsou si rovny, není od Boha, ale je pod vládou sil Bohu nepřátelských.

Takový člověk není vůdcem, ale svůdcem ke zlu a je ve službách zla. I když mluví o Bohu, mluví o své zvrácené představě Boha, kterou si učinil k představě svého ega. Takový Bůh je šit přesně na míru ega, které jej vyznává.

Základy duchovního života tvoří právě pravdy, které byly vyloženy. Ty zní jasně. Na nich spočívá naše úsilí a pokud by neplatily, usilovali bychom marně a zbytečně. A právě o to všem těmto názorům běží: odvrátit nás od úsilí, které směřuje k opětnému spojení s Bohem. Proto se také takové duchovní nepravdy udržují a hlásají: aby nás nepustily k Bohu.

Původní stvoření je božské a to jak jeho bytosti, tak i svět. Používáním své svobodné vůle některé bytosti ztratily spojení s Bohem a proto i svůj původní božský stav. S nimi zákonitě ztratil božskost i svět, ve kterém po stvoření žily a proto se rodí ve světě nebožském. Žijí v nevědomosti o svém božství, jsou nesvobodné a trpí a to vše v důsledku ztráty spojení s Bohem.

Jediné řešení jejich žalostné existence je ve stezce, která vede zpět k Bohu, který zůstává podstatně – nikoliv činně – v každé stvořené bytosti přítomen, i když upadne do sil zla a nevědomosti. To vůbec neznamená, že v současnosti  mají vědomí Boha nebo jsou v božském stavu, ale právě naopak: jsou v moci zla. Správné provádění stezky k Bohu vede probuzením Boha v našem nitru a k opětnému spojení s ním. Božský život v projevu je pak plně možný pouze po návratu do původního božského světa a nikoliv ve hmotném světě zde na zemi. Jakékoliv naděje kladené do možnosti božského života ve hmotě jsou nejen marné, ale zhoubné. Takové úsilí končí vždy nezdarem a co je daleko horší i promrháním času, příležitostí i sil na duchovní stezku, která jediná při správném a nepřetržitém úsilí přináší skutečný život božský.

Toto je základní a neotřesitelná pravda, která, pokud ji přijmeme a provádíme, nás přímo osvobozuje z moci zla a ega a obnovuje náš život božský nejdříve vnitřní a když vytrváme, i zevní. Není jiné pravdy, než je tato a kdo se jí přidrží a zůstane jí věrný, bude spasen. Vše ostatní jsou jen zlé a liché naděje a projev sil zla, které se nás nechtějí vzdát. Proč? Protože jsme to právě my, kteří jim svou nevědomostí a zlem propůjčujeme sílu a život.

Zlo je parazitem, který se živí z nás na naši škodu a újmu. Za to, že o ně pečujeme, se nám odměňuje tím jediným, co má: zlem.

Dokud jeho zlou moc neprohlédneme, nemáme naději na nic lepšího. Nejméně na život božský.

To jsou základy jediného pravého náboženství, na kterých se svorně shodují zakladatelé všech pravých náboženství. Jsou obsaženy v základech židovství, viz Starý zákon, hlásá je Ježíš, Buddha, Ráma, Krišna, Rámakrišna, Ramana Maháriši a všichni praví světci a mudrci všech náboženských směrů. Tam, kde chybějí, nejde o Boha, ale o bytosti od Boha odpadlé.

Kdo tyto zásady opustí, opouští tím stezku k Bohu i Boha samotného. Nezlepšuje se sám ani svůj osud, ale padá stále hlouběji a hlouběji do nevědomosti zla a nesvobody a proto trpí.

Pokud neprohlédne, není mu pomoci. Takové lidi nechme jejich osudu, vezměme je jako odstrašující příklad a věnujme veškeré své síly i čas cestě k Bohu.

Jak říká Ježíš, ale i všichni ostatní: „Vezmi svůj kříž a následuj mne“. Jiná cesta není.