Základní zákonitost světa
Jiří Vacek
Pro návrat k Bohu je významné znát základní poznatky o Bohu a jeho stvoření, které správně uplatňované v našem životě nás vrací k Bohu a tím i náš svět.
V zevním pohledu je svět celkem, který tvoří:
1) Hmota a energie.
2) Zákonitost, která je ovládá.
Základním zákonem, který plně platí v celém stvoření od pekel až po božské světy, je zákon příčiny a následku. Buddhisté a hinduisté jej nazývají zákonem karmickým. Zná jej i bible jako například Mojžíšův zákon.
Ten nás poučuje, že veškeré činnosti tělesné i duševní jsou vždy příčinou, která má následky se stejnou energií a silou, jako jejich příčina. Současně v následcích je vždy obsaženo to, co jsme vložili do prvotní příčiny.
Proto platí:
Dobro vždy přináší dobro.
Zlo vždy přináší zlo.
Láska vždy přináší lásku.
Nepřátelství vždy přináší zlo.
Úsilí o nalezení Boha přináší jeho poznání.
Úsilí zaměřené do nebožského světa přináší zevní nebožské následky.
Karmický zákon působí naprosto obecně. Netrestá, ale vrací nám vše, co jsme my sami udělali nebo vytvořili naprosto obecně. Jeho podstata je energetická. Je působením námi použitých energií a jejich sil, které mají skutečnou velikost a sílu a řídí se ve svém působení vyloženou zákonitostí. Podstatné je vědět, že působení karmy je naprosto zákonité a jeho podstatou jsou naše vlastní energie a jejich síly, které vytváříme a používáme ve svém životě tělesném i duševním.
Pokud máme zlý osud, netrestá nás Bůh, ale naše vlastní zevní i duševní skutky, které jsme učinili v minulosti a to i v minulých vtěleních. Jejich následky se řídí velikostí našich sil a dobou, po které je vytváříme.
Náš celkový současný osud je dán tím, jak jsme v minulosti jednali a mysleli. Jak jednáme a myslíme v současnosti, taková bude i naše budoucnost. V přítomnosti sklízíme to, co jsme v minulosti zaseli a v budoucnosti budeme sklízet právě to, co dnes svými skutky a tvořivými silami naší mysli vytváříme. Když nesejeme, není co sklízet. I v tom se uplatňuje zákon příčiny a následku.
Mezi příčinou a uskutečněním následku je vždy kratší nebo delší časoprostorová prodleva. Některé naše skutky nebo výtvory mysli se uskutečňují až v novém vtělení. Pokud někdo pravdu o znovuvtělování nezná, snadno propadá omylu, že dobří lidé trpí nezaslouženě a zlé činy se netrestají. Protože lidé neznají správné vysvětlení, přestávají věřit v Boha.
V měsíčníku Stop městské části Prahy 13, listopad 2016 katolický kněz Radek Tichý vysvětluje, proč Bůh nechrání dobré lidi před zlem a utrpením. Cituji doslova:
„Tady se leckdo zeptá: Když je Bůh laskavý a milosrdný, jak může dopustit zlo a násilí? To je samozřejmě oprávněná otázka. Odpověď není jednoduchá, ale stručně lze říci asi to, že Bůh zlo a násilí v žádném případě nechce; ale na druhou stranu pro něj má obrovskou cenu svoboda člověka. Když se lidé okolo nás rozhodují pro zlo, které nám ubližuje, někdy nás Bůh neochrání – protože respektuje svobodu také těch zlých.“ Konec výňatku.
Takové vysvětlení určitě všechny trpící pod vládou zla uspokojí: Bůh nás nechrání, protože respektuje svobodu také těch zlých. Takže desítky milionů lidí dlouhé roky strašně trpěly, protože Bůh respektuje svobodu Hitlera a jeho esesáků věznit, mučit a vraždit. Co si asi tak může o Bohu myslet vězeň koncentračního tábora, když mu kněz vysvětlí, že trpí proto, aby se svobodná vůle zlých lidí mohla projevit?
Opravdu přitažlivá představa Boha. Kněz, který by měl vést lidi k Bohu, který je podle evangelisty Jana láska, věřící od Boha jen odpuzuje. Učí nesmysly jen proto, že si církevní představitelé v 5. století po Ježíšově smrti vymysleli, že karma a znovuvtělování neexistují.
Působení karmy je silové. Je dáno energiemi a jejich mocí, kterou svou činností vynakládáme. Ve velikosti a kvalitě našich sil, které používáme, spočívá tajemství našeho osudu. Pokud máme zlý osud, musíme tyto naše síly, které jsme v minulosti vytvořili, rozpustit a vytvořit síly opačné, které nám přinesou dobrý osud.
Naše hříchy, náš zlý osud nám nikdo nemůže odpustit pouhým rozhodnutím. Odpuštění hříchů je možné jedině tímto způsobem: rozpuštěním zlých, odstředivých sil a vytvořením sil dostředivých, které vytvářejí dobrý osud.
Největší takovou silou, která rozpouští náš zlý osud, je sám Bůh a také mistr, pokud je v trvalém spojení s Bohem. Když se navrátíme k Bohu, jeho moc v nás rozpouští všechno zlé a nastoluje své dobro. To platí za předpokladu, že současně nevytváříme síly odstředivé, které ruší působení sil dostředivých. Pokud se máme duchovně vyvíjet a současně si vytvářet svůj lepší osud, musí vektorový součet sil dobra výrazně převládat nad působením zla v nás, neboli sil odstředivých.
Pokud se vracíme k Bohu, jeho působení v nás se projevuje jako milost, odpouštěním našich hříchů, což je i rozpouštěním zlého osudu a nakonec spása ze zrodů v nebožském světě a návrat do světa božského.
Milost, spása, nezávisí na rozhodnutí nějakého osobního Boha, ale na našem úsilí, které vede k obnově působení Boha v nás. Mistr, který je ve spojení s Bohem nám v tom pomáhá, ale to hlavní úsilí závisí na nás. Čím víc my sami usilujeme, tím víc Bůh přítomný v našem nitru se může projevovat tím, čemu říkáme milost a odpuštění našich provinění.
Vždy platí: čím víc správně na stezce k Bohu usilujeme, tím víc se v nás může projevovat Bůh a tím víc se nám jeho milosti dostává. Skutečně svůj dobrý osud vytváříme přibližováním se Bohu, který je jediným pravým a trvalým dobrem. Tím není ani nejšťastnější život ve světě bez Boha.