Základ duchovního života
Jiří Vacek
Základem duchovního života je očista nejen od všeho zlého, ale i nebožského, což je vše, co nesměřuje k Bohu.
Pokud nejsme očištěni, nečisté síly nejen neumožňují Bohu v nás působit, ale zatemňují náš rozum a nutí nás se od Boha odvracet a sloužit egu a jeho světu.
Očistit se od těchto sil znamená je rozpustit nebo přeměnit v síly vyšší, duchovní.
Zdůrazněme, že nestačí pouze pěstovat dobré a k Bohu směřující sklony mysli, ale je skutečně potřebné doslova rozpouštět sklony – myšlenky, city, touhy opačné. Jinak zůstanou nedotčeny a budou nás stále ovlivňovat. Účinná očista vyžaduje objevení pozorovatele a její provádění v jeho vědomí. Rozlišení se od ne-já – od světa, těla a mysli jedině umožňuje účinné rozpouštění nečistot. Dokud se ztotožňujeme s tělem a zejména s myslí, nemůžeme její výtvory – zlé a nebožské síly, sklony rozpouštět, protože je považujeme za součást své bytosti. Teprve když se z nich stáhneme do pozorovatele, jsou pro nás zevními předměty a jako s takovými můžeme s nimi zacházet bez připoutanosti s plným uplatněním rozlišovací schopnosti, vivéky.
Tento postup musíme udržovat neustále, okamžik od okamžiku a nikoliv pouze nárazově.
V případě potřeby se můžeme i ptát, komu se tyto nežádoucí tvořivé síly mysli objevují. Odpověď vždy zní: „mně“. Pak se upevníme v pozorovateli s pochopením, že nejsme nic, co můžeme pozorovat, ale ryzí nehmotné, sebe si vědomé pozorující vědomí.
Bez důkladné očisty nemůžeme na stezce postoupit. Nedosáhneme vytvoření duchovního světla ani poznání našeho pravého Já, i kdybychom usilovně jinak meditovali.
Meditace očistu nenahrazuje, naopak: úspěšná meditace bez očisty mysli není možná. Nakonec hrozí nebezpečí, že neočištěná mysl nás ze stezky odvede.