Výklad snů
Jiří Vacek
Mystické sny obsahují cenné rady pro naši praxi i zprávy o našem pokroku.
Potíž je v tom, že jim často nerozumíme. Někdy nepomůže ani znalost duchovní symboliky, jejíž znalost je k jejich výkladu nezbytná. Pokud výklad nevzdáme, zpravidla jej třeba i po několika dnech objevíme.
Nedávno jsem měl hned takové dva nesrozumitelné sny. Jejich výklad ne a ne najít. Až asi druhý den jsem večer před spaním četl nádhernou knížku „Moudrost Silvána z Athosu“. Kniha je plná láskyplné a pokorné zbožnosti pravoslavného starce. Jeho myšlenky přímo hladí duši.
A v té knížce jsem nalezl odpověď na výklad snů: ne vše, co k nám přichází jako duchovní zkušenost, je od Boha. Někdy se tak projevují zlé síly a když jim uvěříme, utrpíme škodu.
Nějak jsem příliš vycházel z předpokladu, že každý tak výrazný sen, jako byly ty dva, je od Boha, to jest duchovně pravý. V průběhu čtení jsem pochopil, že jsem nesprávně a neoprávněně předpokládal pravost obou snů. Uvědomil jsem si, že ty dva sny podle mého soudu pravé nebyly a škodu jsem utrpěl již tím, že ve mně vyvolaly nelad a pochybnosti.
Celá příhoda se sny je i poučná v tom, že když vytrváme a ptáme se do nitra, odpověď po nějakém čase vždy obdržíme. I druhé poučení: ne každá vize, ne každý sen jsou duchovní, je cenné. Proto v těchto případech ani nemůžeme nalézt duchovní výklad snu.
Nejobtížněji luštitelné pak jsou sny, ve kterých je pravé a nepravé poučení navzájem tak promícháno, že je nelze rozlišit. Ani tehdy není třeba se znepokojovat, ale vyčkat vysvětlení.
Vždy však nakonec platí pravidlo nejvyšší: „To, co v nás vše pozoruje, včetně i pravých vizí Boha, je vždy důležitější než to, co vidíme.“ Uvedené platí i pro vize Boha a světla. Ztrácet pro ně sebe si vědomé, vše pozorující vědomí je proto vždy zlé. Pokud vyvolávají dokonce takové jevy pocity duchovní nadřazenosti neboli pýchu, je lépe je nemít než utrpět jejich působením tuto velkou škodu.