Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Všichni, kteří jsou na stezce, dobře znají následující poučky, ale jejich uplatnění je často nedostatečné.

1) Každý zná zákon karmy, podle kterého každý sklízí, co zasel.

2) Nemáme se ztotožňovat s myšlenkou „Já konám, jsem konající“.

3) Všichni mudrci indičtí i Ježíš sám varují před připoutaností k příbuzným a dávání jim přednost před stezkou.

Jak vypadá časté plnění těchto příkazů, se prozradí v našem denním životě. Nejen tyto příkazy mnozí neplní, ale když jim jejich nesprávné chování vytýkám, slyším, že se „musí“ chovat proti duchu stezky, tj. nesprávně.

Tak jeden zájemce na výtky v jeho plnění požadavků nauky odpověděl: “Nemohu nechat otce bez pomoci. Co jen mně dalo práce, že mu neuřízli nohu.“ Tolik let praxe a stále tatáž nevědomost.

1) Stále si myslí, že je konajícím.

2) Věří, že může měnit karmu druhých, ač se všude uvádí, že zasahovat do karmy druhých je nebezpečné, zejména, když tak činí ego.

3) Má silnou vazbu a připoutanost k pozemskému otci. Navíc považuje otce za tělo, ač jím není.

Tento hledající také ukazuje malou víru v používání modliteb a proseb k Bohu. Proč zasahuje a to nesprávně - jako konající, místo aby se modlil s vírou a láskou a ponechával vyslyšení Bohu.

Vlastně se chová tak, jako by byl chytřejší a mocnější než Bůh.

Příklad onoho hledajícího zdaleka není ojedinělý a jasně ukazuje, jak rozdílná je znalost nauky a její denní uplatnění v životě. Pokud skutečně nežijeme v souladu s literou nauky, její znalost samotná bez skutků je zcela neužitečná.

Na prvém místě je samozřejmé začít myslet v souladu s pravou naukou a pak ji začít uvádět do života.

Pokud nezměníme způsob svého myšlení i cítění v souladu s naukou, ani nejduchovnější nauka bez jejího denního používání nic nepřináší.

Ve světle duchovních pravd, jak byly ukázány, se jeví mnozí duchovní hledající velmi nedostateční.

Jak se rádi staví do ušlechtilé pozice a jsou dokonce moudřejší než Bůh, je zřejmé. Věří víc ve své „konatelství“ a názory než pravé nauce.

Naproti tomu dodržení zásad správné nauky a přímluvná modlitba zahrnují:

1) Dodržení nauky v denní praxi.

2) Láska a skutečná pomoc bližním.

3) Správné pochopení nauky.

Celý případ, jak je uveden z hlediska nauky, dokazuje, jak chatrné jsou základy naší praxe i když běží mnoho let. Proč taková nauka nese malé ovoce, je zřejmé.

Jelikož jsme duchovní hledající, v našem jednání má vždy to duchovní převládat. To, jak si mnozí nesprávně myslí, nevylučuje vůbec použití zevních prostředků například ve zdravotnictví.

Vždy by se však tak mělo dít s uplatňováním nauky. Nepovažovat se za konajícího a podobně. Charakteristické pro mnohé hledající je, že právě toto odmítají nebo je prostě takové uplatnění duchovních hledisek ani nenapadá.