Vidění Boha v našich bližních
Jiří Vacek
To, že máme v každém vidět Boha, je na prvém místě nezbytné chápat vnitřně a duchovně a nikoliv zevně. Již proto, že Boha nikdo neviděl, protože je neviditelným Duchem. Máme si však v každé bytosti uvědomovat všudypřítomnost božího ducha, který je jejím základem.
Rozhodně nemáme lidi, jejich zevní těla a osobnosti považovat za Boha – oni jím nejsou, pouze je v nich přítomen. To však neznamená, že je jimi uvědomován a poznáván a proto se jako Bůh projevuje. Tak tomu není.
Svým způsobem považovat osobnosti lidí za Boha, je modloslužba. Mnoho lidí, ovládaných silami zla právě toto chce, aby nás mohli snadno ovládat ve svůj prospěch. Příklady této snahy můžeme vidět všude. Až do nedávna byl například pro Japonce Bohem i jejich císař.
Fanatická oddanost Němců Hitlerovi, která byla v Němcích cílevědomě pěstována, je právě tímto božským, ale zlým kultem.
Ono pověstné komunistické heslo: „Straně věřte, soudruzi“, je zbožštění lidmi vytvořené, zlé organizace. Jeho cílem je ovládat ty, kteří tomu uvěří. Pak se dějí takové věci, že stranou určení soudruzi k popravě, jí ještě provolávají slávu a věří, že jsou obětí omylu.
Církev svatá, pokud není chápána jako vnitřní, duchovní společenství světců, ale jako zevní organizace, v jejímž čele stojí člověk, považovaný za neomylného zástupce Boha na zemi, je rovněž takové nesprávné zbožštění. Jeho cíl je stále týž: získat moc nad lidským davem, aby slepě poslouchal toho, kdo právě organizaci vládne.