Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Varování před organizací a ovládnutím společenství organizátory naprosto neznamená, že veškerá organizační činnost je špatná. Není. Je naopak velmi záslužná a dokonce pro život společenství nezbytná. Bez ní by veřejné meditace a semináře nebyly vůbec možné.

Pouze je nutné přísně dodržovat pravidla, že všechny takové činnosti musí podporovat vnitřní duchovní rozvoj jedinců. Nesmí se stát samy cílem, ale zůstávat vždy jen prostředkem, jehož pomoc duchovní život usnadňuje.

Organizace a zabezpečení veřejných setkání a pobytů skupiny je práce, a to práce velmi náročná na čas, úsilí i finance. Cesty za zabezpečením, korespondence, telefony, atd. to vše není zadarmo a při stovce účastníků představuje významnou položku. Organizátorům bychom proto měli být za jejich obětavost vděční a usnadňovat jim jejich práci co nejvíce. Nikoliv ji znesnadňovat kladením sobeckých osobních požadavků. Často musí dokonce dlouho v předstihu platit značné částky jako zálohy na nasmlouvané ubytování a stravování a dokonce riskují při nerealizaci těchto smluv značnou finanční ztrátu, kterou by nesli oni sami.

Proto je tak důležité platit včas zálohy a neodříkat přihlášky na poslední chvíli nebo dokonce bez ohlášení prostě nepřijet. To vše vážně narušuje práci organizátorů. Je-li například seminář naplněn účastníky, další se odříkají. Když jich pak 10 nakonec nepřijede, vzniká škoda všem: organizátorům i těm, kteří byli odmítnuti. Organizátoři za včas neodhlášené noclehy a stravu platí stejně, jako kdyby byly využity.

Takové chování je velmi neslušné a naprosto neduchovní a svědčí jen o bezohlednosti ega, které si myslí, že si může vše dovolit. Bohužel není vůbec výjimečné.

Někteří účastníci také nechápou, že musí příjezd na seminář pořadateli ihned ohlásit a také se včas odhlásit a odjíždějí bez odhlášení ještě před koncem. Opět se za ně zbytečně platí a jejich pokoje zůstávají prázdné, i když je jinak přeplněno.

Někteří lidé také šetří. Ubytují se a stravují jinde a na meditace docházejí. Často nepožádají o souhlas a hlavně si myslí, že nemusí nic platit, ač využívají meditační halu stejně jako ti, co platí. Prostě se jen zadarmo a neslušně přiživují na úkor druhých.

Každý by si měl být také dobře vědom, že při 80 účastnících nemůže prosazovat nějaké zvláštní individuální požadavky. To by se museli organizátoři zbláznit. Přesto se vždy takoví lidé naleznou. Nechtějí například chodit na snídaně a dožadují se dokonce za ně slevy. Nic takového není zásadně možné, tím méně duchovní. Jde jen o požadavky ega a nic víc.

Každý, kdo jede na seminář, musí počítat s tím, že se bude přizpůsobovat on a nikoliv seminář jemu. Zde platí to, co pravidelně odpovídal Ramana Maháriši návštěvníkům na jejich stížnosti: „Proč jste sem přijeli?“ Tím jim připomínal, že nepřijeli proto, aby prosazovali své ego a jeho přání, ale právě naopak: aby se jej zbavili. Na semináře se jezdí za duchovním prohloubením a nikoliv za prosazováním malicherných požadavků ega.

Jak jsem ukázal, organizace veřejných setkání je práce jako každá jiná, a proto  organizátoři mají právo na úhradu vynaložených nákladů a dokonce i na přiměřenou odměnu: „Zajisté je dělník hoden své mzdy“, platí i zde. Jestli jí čerpají, je zcela na nich. Ostatní jsou jim povinováni vděčností a nemají právo je kritizovat.

Organizátoři nutně semináře po duchovní stránce nevedou. Že jsou organizátory, neznamená, že mají také potřebné duchovní předpoklady k jejich vedení. Na druhé straně obojí se samozřejmě nevylučuje. Organizátoři by proto měli s vedoucími meditací úzce spolupracovat, aniž by jedni zasahovali do činností druhých.

Sportovní soustředění je vyvrcholením běžného tréninku. To samé platí o soustředění duchovním. Má být vrcholem praxe, který umožňuje dosažení hlubších výsledků. Každý by proto na ně měl jezdit řádně připraven, což předpokládá, že doma plní denně a vytrvale bez přerušení požadavky naší stezky. Pokud tomu tak není, nemůže od semináře očekávat nic výjimečného. Takový účastník je podoben atletovi, který by začínal s tréninkem až na soustředění.

Každý by měl také zůstat na semináři po celou jeho dobu.

Přijet na den či dva, a to ještě bez přípravy a zase odjet, nikam nevede a jen zhoršuje celkovou úroveň semináře. Poslední se samozřejmě netýká těch, kteří vedou meditace a uvolňují se ze zaměstnání, aby se mohli věnovat jejich vedení.