Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

I když máme svobodu rozhodování, není svobodou neohraničenou. Všichni mistři všech náboženství se shodují, že možnost nástupu stezky k Bohu je obrovskou milostí. Není to tak, že můžeme tuto stezku nitrem nastoupit, kdykoliv se rozhodneme. I když ji dokonce sami hledáme, může trvat dlouho, než ji nalezneme. Také ji někdy nemusíme nalézt nikdy.

Já sám jsem Weinfurterův návod k praktické mystice sehnal koupit až asi po půl roce shánění, ve kterém jsem každý týden chodil pěšky do nakladatelství Zmatlík a Palička na Letnou, kde jedině byl někdy k sehnání.

Za komunistů se takové knihy nevydávaly vůbec.

Již vůbec se dozvědět, že tato možnost existuje, je zákonité a současně projevem milosti, která nám ukazuje možnost vyprostit se z utrpení nebožského světa. Objevení se této milosti je zákonité. Získáváme ji tehdy, když je naše karma vyrovnaná, to jest, když dobré a zlé síly, které jsme v minulých vtěleních vytvořili, jsou si rovny.

Nabídku stezky je správné přijmout a stezku nastoupit z mnoha důvodů:

1) Je jediným účinným způsobem vysvobození z utrpení nebožského světa.

2) Kdo se k Bohu nepřibližuje, ten se mu vzdaluje a jeho osud je stále horší.

3) Nabídka stezky není časově neomezená. Kdo se jí nechopí, tomu je tato milost nakonec vzata. Často nejen na toto vtělení, ale i na více dalších.

4) Hlavním důvodem je nejistota dalších vtělení.

Mistr Bedřich Hejhal říkal, že s novými zrody, pokud jsme nedosáhli vysvobození, je to jako na houpačce. Jednou jsme dole, jednou nahoře, podle toho, jakou část karmy máme v tom kterém vtělení odžít, což podle Ramany Mahárišiho určuje sám Bůh.

Kdo nenastoupí stezku, nechápe se milosti, která se mu otevírá, riskuje, že jeho příští osud bude velmi zlý a plný utrpení. Zřejmě pro poučení, aby si uvědomil, že od našeho nebožského světa nemůžeme nic trvale dobrého očekávat.

Názorný příklad takové karmické houpačky podává paní Haichová ve své knize „Zasvěcení“. V jedné inkarnaci byla egyptskou královnou, v další následné ubohou žebračkou, která celý svůj život prožila na schodech kostela, kde žebrala.

Odmítání nástupu stezky není nic jiného než odmítání Boha v našem životě. Je jasným důkazem, jak moc jsme ovládáni odstředivými silami, které chováme. Nejsou naší vůlí, ale následkem odstředivých a dokonce zlých sil, které jsme my sami nevědomě vytvořili a nyní sklízíme následky svého života bez Boha.

Největším trestem za námi vytvořené odstředivé síly není jen špatný osud, ale zejména zastření našeho rozumu a jeho schopnosti rozlišovat dobré a zlé, co nás k Bohu přivádí a co nás od něho odvádí, neboli kde leží náš pravý prospěch.

Abychom se tohoto skutečného zastření rozumu zbavili, je nezbytné se plně věnovat očistě, což není nic jiného, než rozpouštění sil, které nám rozum zatemňují.