Velikonoce 2018
Jiří Vacek
Velký pátek připadá na 30. března. Velký velikonoční úplněk je na bílou sobotu odpoledne kolem půl třetí. Necítím v průběhu těchto dní nějaký duchovní příliv. Spíš pociťuji určité zhoršení.
Změna přichází až v neděli s Hodem božím 1. dubna. Hned od samého rána si uvědomuji zcela samovolně bez jakéhokoliv úsilí na mé straně beztvaré Jsoucno, kamkoliv zaměřím pozornost. Je ve všem, všude a vše proniká. To, co udržuji běžně s úsilím, teď drží samovolně samo. Je to ve všem a všude v předmětech světa i v jeho bytostech jako základ, ve kterém existují a ze kterého vznikají.
Tento neprojevený základ, ve kterém vše stvořené existuje, je jasně rozlišen od stvoření. Neprojev nijak neomezuje projev, ale jsou mnou společně uvědomovány.
Jsou chvíle, kdy jsem jako sebe si vědomé pozorující vědomí v těle a uvědomuji si projev i neprojev z těla.
Někdy naopak je mé tělo, svět i neprojevené Jsoucno ve mně, ve vědomí, z kterého jsou uvědomovány vědomím, kterým jsem. Tento pozorovatel nebo stupeň uvědomování je vyšší než předešlý. Vše se děje stejně, ale pozorující vědomí není v těle, ale tělo je ve vědomí.
V průběhu dne po meditaci se silně prohloubil i klid a mír, který přinášel plné uspokojení.
V literatuře o stezce poznání Sebe nacházíme často dohady, jak ti, kteří si uvědomili Já, žijí, jak vnímají svět, když je vědomí Já jsem vše, vším a ve všem.
Odpověď zní: přesně tak, jak mně bylo ukázáno. Svět nemizí, ale existuje dál a osobnosti, ať s egem nebo bez ega, jednají a žijí ve světě jako dřív. Prožívají i bolesti těla a pronásledování těmi, kteří propadli zlu. Do tohoto všedního života může pronikat blaženost Já ať trvale nebo občasně a pak je zde utrpení i láska a blaženost Já společně a současně.
Co se nikoliv změnilo, ale přibylo, je stupeň poznání pravdy takové, jaká je.
Takový je stav mnoha těch, kteří ač žijí ve světě, dosáhli poznání Sebe. Není v tom nic zázračného ani nadpřirozeného nebo nepřirozeného a není třeba hledat nějaké krkolomné vysvětlení, jak žijí.
Když se chudý žebrák dozví, že je boháčem, také se podstatně nic nezmění. Jí, mluví, jedná jako dříve, ale má vědomí, že je boháčem. Navíc ani sama tato zpráva mnoho v jeho životě nezmění, pokud se plně neujme správy toho, co jeho jest a nevyužívá to moudře v prospěch všech.
Popsaný stav se týká života s poznáním Já ještě za života ve světě. Neříkám, že je stavem nejvyšším. Na druhé straně představovat si existenci mudrců jako úplné, to jest kévala nirvikalpa samádhi, není správné. Je to navíc i negací projevu, který je nedílnou součástí Nejvyšší Skutečnosti.
Stav života ve světě s poznáním Já je spíše trvalé savikalpa samádhi, které slučuje jak prožívání neprojevu tak projevu, aniž by jedno rušilo druhé. Není proto třeba hledat nepřirozené vysvětlení něčeho, co je plně přirozené.
Základní poučení proto zní:
Projev nevylučuje neprojev, ale jsou součástí jedné a téže Skutečnosti. Cílem není vyloučení projevu, ale jeho zařazení do nejvyšší Skutečnosti.