Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Vše, co existuje, živé bytosti i neživé předměty, i sám Bůh, existuje pouze jako vědomí a jeho činnost, jíž je uvědomování.

Vědomí neustále a samovolně bez jakéhokoliv přerušení si uvědomuje:

1) Sama sebe

2) Uvědomované předměty

To, co si neuvědomuje ani neexistuje, protože existence subjektů i objektů není ve své podstatě ničím jiným než jejich uvědomováním. Uvědomování je existencí Já i ne-já. Já se uvědomuje a toto uvědomování sebe je jeho existencí. Já si uvědomuje projev a toto uvědomování jeho existence je jeho bytí. Já není odděleno od svého vědomí Já, nejsou dva, ale jedno. Existencí Já je uvědomování si sebe – Jsem a vím, že jsem. Není zvlášť Já a vědomí, které by si je uvědomovalo, ale je jedno nepřetržitě a samovolně se uvědomující, a proto i existující Já – vědomí Já jsem. Projev rovněž není ničím jiným než uvědomováním si projevu tímto jediným vědomím. Uvědomování Já i projevu je stejnou činností jediného vědomí, a proto Já i projev jsou toto vědomí. Neuvědomovaný projev neexistuje. Proto projev není ničím jiným než jeho uvědomováním vědomím, které je jedno jediné. Jedno jediné vědomí si uvědomuje projev, celý svět, samo sebou a víc v sobě. Tak jako Já existuje pouze jako uvědomování si vědomím, tak i svět existuje pouze jako uvědomování si vědomím. Tak jedno jediné Já  - vědomí  i projev existují jako uvědomování si a ve vědomí.

Tím docházíme k následujícím závěrům:

1) Vědomí není pouze statický, nehybný princip, ale je neustále v činnosti a touto činností je uvědomování si existence vlastní i projevu.

2) Podstata vědomí – Já – i podstata projevu je stejná a je jím uvědomovací činnost vědomí.

3) Vědomí si neustále a samovolně uvědomuje sebou:

-samo sebe

-projev nebo jeho nepřítomnost.

V tomto smyslu tvoří vědomí sebe i vědomí projevu nedělitelnou jednotu. Vědomí Já i projevu je Jedno; nejsou dva tím méně více jsoucen.

4) Pojetí vědomí jako statického,  nečinného principu je nesprávné. Vše je vědomí, vše je jeho uvědomování neboli činnost, pohyb jediného vědomí.

5) Tak jako za vědomím Já není jiná skutečnost než ona sama, vědomí Já jsem, tak za vědomím světa není žádná objektivní realita, kterou si vědomí uvědomuje nebo neuvědomuje. Existence světa spočívá v jeho uvědomování vědomím neboli v jeho uvědomovací činnosti. Svět je pohybem vědomí, jeho uvědomovací činností.

6) Stvoření světa i jeho udržování v existenci se děje jeho uvědomováním vědomím. Uvědomovací schopnost vědomí je jeho tvořivou mocí, šakti.

Z tohoto pohledu: vše, co existuje, je činností uvědomovací moci jediného vědomí, je odstraněna veškerá dualita Bůh – svět, Já – nejá, vědomí – projev. Není třeba vytvářet krkolomné teorie máji, síly, která nás klame ani popírat existenci světa, když celý náš život v projevu dokazuje  jeho realitu a víc, jeho moc nad námi.

Uvedený závěr není pouhou filosofickou konstrukcí, ale je ověřitelný v životě každé bytosti, pokud se vydá stezkou poznání vědomí a jeho moci. Nesmí se samozřejmě nechat zmást naprosto neopodstatněnými  teoriemi, které se snaží projev vyloučit z existence a z Jednoty. Tímto postupem nejen k Jednotě nevedou, ale dokonce ji rozbíjejí: vylučují z ní něco, co je její nedílnou součástí.

Vědomí i jeho uvědomovací činnost, která vytváří projev, jsou jedno jediné Jedno, jediná pravá Jednota.

Šakti, tvořivá moc i její výtvory, což je vše projevené ve tvaru, není ničím jiným než uvědomovací schopností jediného vědomí. Nejsou dva, Šiva a jeho Šakti, vědomí a tvořivá moc. Jestliže pro účely výkladu používáme pojmy  jako šakti, kosmická mysl, tvořivá moc a jim podobné, nesmíme se tím nechat zmást, že jde o samostatně, odděleně a nezávisle existující principy. Jestliže například Ramana Maháriši řekne: „Mysl neexistuje“, nemíní tím, že vědomí nemyslí, ale že mysl neexistuje jako samostatný princip oddělený od vědomí. Řečeno jinak: vědomí samo myslí. Říká-li, že svět je Já, nemyslí tím, že projev neexistuje nebo že je pouhým statickým vědomím Já jsem, ale že je nedílnou součástí vědomí, jeho uvědomovací činnosti a schopností.

Zásadní chybou našeho způsobu myšlení, který nedovoluje pochopení jednoty a jejího uvědomění, je neustálé a nevědomé přesvědčení, že za uvědomovaným světem je něco, co je uvědomováno, co existuje, i když tomu nevěnujeme pozornost. Tak tomu není. Bez vědomí nic neexistuje ani existovat nemůže. Existence něčeho mimo vědomí a jeho uvědomování je ryze materialistický a dualistický způsob myšlení, který musíme beze zbytku rozpustit, pokud chceme dosáhnout Jednoty. Druhý extrém, který rovněž skutečně rozbíjí Jednotu, je představa, že nejvyšší Skutečnost, vědomí, je pouze statickým, neprojeveným a nehybným principem. Nejvyšší Skutečnost je současně jak klidem tak i pohybem jediného vědomí.