Vědomí a svět
Jiří Vacek
Stvoření začíná přivrácením pozornosti vědomí, je udržováno pozorností vědomí a končí odvrácením pozornosti vědomí.
Bez pozornosti vědomí nic pozorovaného neexistuje ani nemůže existovat.
Vědomí, které pozoruje svět, je i jeho prvotní příčinou.
Bez pozorovatele není pozorování ani pozorované.
Vědomí pozorovatele je prvotní a absolutní, pozorované je druhotné a relativně podmíněné.
Pozornost vědomí vždy předchází tvoření.
Vše stvořené existuje vždy výhradně v pozorujícím vědomí a nikde jinde.
Pozorující vědomí je prvotní podmínkou stvoření i jeho základem, ve kterém existuje.
Stvoření je vztahem a vazbou pozorujícího vědomí a pozorovaného světa.
Vědomí se znesvobodňuje svou vlastní silou, kterou propůjčuje existenci veškerému vědomí.
Nesvoboda spočívá v pohlcení pozorovatele v pozorovaném stvoření.
Odtažením pozorujícího vědomí od pozorovaného světa a uvědomováním se v pozorujícím vědomí je rušena vazba pozorujícího vědomí a pozorovaného, které je prvotní příčinou existence stvoření.
Cesta k vysvobození z pozorovaného: Nepozoruj pozorované, ale uvědomuj se v pozorovateli. Opusť podmíněné uvědoměním se v nepodmíněném.
Pohlcení pozorujícího vědomí v pozorovaném stvoření je nesvoboda. V pozorovateli, uvědomujícím si sama sebe, je vysvobození.
Snahy o zlepšení nebo záchranu světa jen ještě více posilují jeho existenci, protože k němu přitahují pozornost, a proto i znesvobodňují.
Spása a štěstí nejsou v podmíněném a nestálém světě, ale v absolutní, blažené existenci od všeho oproštěného vědomí.