Vědomí a jeho tvořivá moc
Jiří Vacek
Vědomí není jen statická, nečinná existence, ale má i svou tvořivou moc. Tou plynule a bez ustání tvoří svět i udržuje jeho chod i životy všech bytostí. Vědomí a jeho moc nejsou dva, ale jedno. Proto můžeme i právem říkat:
Já jsem inteligentní tvořivá moc.
Tato moc vědomí je ovládána jeho pozorností.
Kam se soustřeďuje vědomí Já jsem, tam proudí i jeho tvořivá moc.
Na základě této zákonitosti a s jejím využitím můžeme proto působit v naší bytosti i ve světě.
Pozornost vědomí, to, nač je zaměřena, určuje naše mysl.
Uvedené zákonitosti platí vždy a proto neustále vytváříme příčiny, které působí ve světě i v nás a je jedno, zda jsme si toho vědomi nebo nikoliv. Samozřejmě, čím je vědomí soustředěnější a vědomější, tím mocnější proudy jeho tvořivé moci vytváříme a proto i naše působení je mocnější a trvalejší.
Příslušným zaměřením pozornosti vědomí můžeme takto ovládat i samo vědomí, které je naším Já. Můžeme proto přenášet těžiště pozornosti neboli naše Já, tam, kde se s ním a v něm uvědomíme. To nám následně dává i možnost určitého ovlivňování jak naší bytosti, tak světa, ve kterém žijeme tím, kde se uvědomujeme ve vědomí Já jsem.
Takto můžeme těžiště svého vědomí Já jsem přenášet v celém těle na libovolná místa, což jsou obvykle duchovní centra, čakry. Tak se můžeme například uvědomovat v centru nad hlavou nebo pod nohama, v srdci nebo také rozprostřít rovnoměrně vědomí v celém těle nebo v jeho části – třeba v noze.
Obdobně můžeme brát do vědomí i druhé bytosti a naše činnosti ve světě. Pokud tak činíme, je nezbytné dělat tak s co největší ohleduplností, láskou a v jejich co největší prospěch. Pokud tyto zásady nejsou plněny a dokonce se snažíme páchat zlo a násilí, stává se takové počínání černou magií a následně vede k utrpení všech a – co je ještě horší – k úplné ztrátě rozlišování.