Věčným kritikům mistra
Jiří Vacek
Skutečně se těm vytrvalým kritikům toho, kdo je či není mistr, co mistr smí a co nesmí, nepřestávám divit. Co si vlastně o sobě myslí? Přestane být někdo mistrem, když jej za mistra neuznají? Stane se někdo mistrem jen proto, že jej za mistra prohlásí?
A co se stane, když někoho za mistra milostivě uznají? Vůbec nic. Pokud si myslí, že se jim tím otevře cesta, jak se stát jeho žákem, velmi se mýlí. Nikoliv žák si vybírá mistry, ale mistr žáky. Podle čeho je vybírá? Podle vnitřní touhy po Bohu, stupně jejich čistoty a důvěry a lásky, kterou k němu chovají. Představa, že takový kritický posuzovatel přijde k mistrovi a bude jej rozsáhle a dlouho zkoumat, posuzovat a dokonce zkoušet a když v jeho očích mistr uspěje, mistr jej s radostí přijme za žáka, je jak ubohá, tak směšná. O takové žáky mistr nestojí, protože nemají ani ty základní předpoklady, aby se mohli správnými žáky stát. Kdo je dostatečně čistý a pln upřímné touhy po Bohu, mistra pozná svým vnitřním pohledem, i když zevně nebude naplňovat jeho představy.
Pravda je zcela opačná, než jak si ji nafoukané ego představuje.
Je na žákovi, aby mistra přesvědčil, že je jeho pomoci a milosti hoden. Zvrácená ega vše převrací, ale svět ani mistr se neřídí jejich zvráceným pohledem. Proto je veškeré víření mysli ega o pravosti mistrů a zevní hledání a posuzování mistrů zcela neúčelné a jen si tím ego škodí. Skutečnému mistrovi jen dokazuje svou nepřipravenost a nezralost. I zde se ukazuje nutnost a užitečnost pokory. Její zdůrazňování není rozhodně samoúčelné.
Jediný správný způsob, jak pravého mistra získat, je vydat se na stezku, upřímně ze všech sil usilovat a čistit se od veškerého vnitřního zla a nevědomosti. Kdo tak činí a vytrvá v tomto snažení, kterému se musí věnovat celou svou bytostí i životem, toho se zákonitě ujme i mistr vhodný pro něho. To je zákon.
Veškerý čas a námaha, které věnujeme kritizování mistrů a jejich hledání, jsou proto marné. Ztrácíme tím jen čas a sílu. Jediné řešení otázky mistra, které vede k úspěchu, je nastoupit stezku a poctivě plnit její požadavky. Kdo tuto jednoduchou pravdu nechápe a nečiní s ní v souladu, mistra nikdy nezíská prostě proto, že si jej nezaslouží. Něco takového namyšlené ego samozřejmě nemůže uznat. Ono je mistr nad mistry. Pozná se podle toho, že ví vše lépe než oni.
Na Jitřní zemi se objevil požadavek, abych napsal přímo pro ni článek. Myslím, že právě tento by byl nejprospěšnější, i když mnoho nadějí na pochopení neexistuje. I přesto dávám svolení k jeho přetištění.