Uvědomění Já pomocí mysli
Jiří Vacek
Mysl si nemůže Já nikdy uvědomit, protože Já není mysl ani nic stvořeného, ale nestvořené vědomí Já jsem.
Někteří hledající jsou však neschopní pochopit princip uvědomění si Sebe pomocí správně vedené pozornosti na vědomí Já jsem. Patřil jsem mezi ně. Nebyl jsem schopen pochopit, co Já je a tím méně jsem věděl, jak si je uvědomit.
Přesto jsem se nevzdal a prováděl praxi, která hlavně spočívala:
1) Na denním dlouhém studiu učení Ramany Mahárišiho. Neustále jsem četl jeho Rozhovory a přemýšlel o nich a se snahou o pochopení.
2) Jelikož jsem nevěděl, jak skutečnou átmavičáru provádět a proto ji ani neuměl, tak jsem si v mysli pokládal otázku: „Kdo jsem, co je mé Já?“ a snažil se takto o jeho nalezení. Doslova jsem si lámal hlavu, co Já je a jak je nalézt.
To vše jsem dělal s velkou touhou po dosažení Já. Toto úsilí nakonec se projevilo prvými zkušenostmi Já, které jsem pociťoval v hlavě.
To mě opět mátlo, protože jsem si myslel, že se má zakoušet v Srdci. Stručná odpověď Ramanášramu na můj dotaz: „Jen si stále nemyslete, že Já je v hlavě“, mně příliš nepomohla.
Pravda je, že Já je všude a ve všem. Nejblíže je nám samozřejmě v nás, jako podstata našeho života, sebe si vědomá existence. Proto je možné si je také všude a ve všem uvědomit. Zákonitě se tak děje tam, kde nebo v čem Já hledáme. Hledal jsem je hlavou a v hlavě a proto se také v ní zkušenost Já nejprve projevila.
Ač jsem skutečnou átmavičáru, ve které sledujeme nějaký projev Já neprováděl, přece se zkušenost Já dostavila i když jsem pracoval pouze s myslí.
Jak je to možné? Mysl je skutečná síla a proto, když vytvoří dostatečně mocný proud své síly, uskuteční se zákonitě to, po čem touží i když nikoliv ihned.
Nač se mysl soustřeďuje, tam vede i pozornost vědomí, které je mocí oživující a posilující, což moc mysli zvětšuje. Nevědomým využitím uvedené zákonitosti mysli a pozornosti vědomí a veden velkou touhou jsem proto dosáhl prvých zkušeností Já, které jsem dále rozvíjel a ustaloval.
Nejprve zkušenosti Já přicházely samovolně, protože jsem nebyl schopen je docílit sám. Tak jsem pokračoval ve způsobu pátrání po Já, který jsem popsal pomocí mysli.
Později vytrvalou praxí jsem dosáhl schopnosti uvědomit si Já, jeho zkušenost ze svého rozhodnutí, kdykoliv jsem si uvědomil, že je nezakouším.
Poučení z mé praxe pro všechny vážně hledající Já, je zřejmé. Není třeba chápat, co je pravá átmavičára a samo Já. Tato neschopnost a nevědomost není důvodem, proč se nesnažit dosáhnout zážitků Já stejným způsobem, jaký se zdařil mně.
Stačí prostě si s Já „lámat hlavu“ a výsledek se zákonitě dostaví. Myslet umíme všichni a proto tento účinný způsob nalezení Já může opravdu provádět každý i když ničemu nerozumí jako já tehdy.
Bez velké a opravdové touhy, snahy a vytrvalosti však uspět nelze. Nalezení Já musí být nejpřednějším přáním celé naší bytosti.
Objevení Já, jak jsem je tehdy dosáhl, je velkým úspěchem na stezce, zdaleka však není samo koncem stezky. Takto zakoušená zkušenost Já je naše inherentní dosažení. Není proto celou a úplnou zkušeností Já. Cesta vede dál rozpuštěním ega a následně uvědoměním transcendentního aspektu vědomí Já jsem. Nepokračovat na stezce tímto směrem by bylo zastavením našeho pokroku. Je nezbytný výstup k Otci, uvědomit si jednotu átman s brahman.