Úsilí nikdy nepřekáží Bohu
Jiří Vacek
Nejhoršími a nejnebezpečnějšími nepřáteli Boha a všech, kteří k němu směřují, jsou vlci v rouše beránčím jinak falešní proroci – učitelé.
Jejich zlé působení spočívá v tom, že se vydávají za přátele Boha, ale ve skutečnosti nedělají nic jiného než, že nás od něho odrazují. Používají k tomu „zbožné záminky.“ Jednou z nich je tvrzení, že naše duchovní úsilí překáží Bohu, aby v nás působil.
To, co v nás opravdu brání, aby v nás Bůh působil, je ego a jeho zlé vlastnosti spolu s jeho sklony, které nás poutají do nebožského světa a nikoliv úsilí, jehož pomocí se k Bohu vracíme. Tyto falešné proroky poznáme právě v tomto: skutečné překážky působení Boha v nás – ego a jeho zlo jim nejen nevadí, ale přímo je před odstraněním chrání, protože nás odvracejí od úsilí, které je odstraňuje.
Správné duchovní úsilí – a to máme vždy na mysli, když o úsilí mluvíme, má vždy dvě složky:
1) Rozpouštění samotného ega a jeho zlých a do nebožského světa se obracejících sklonů.
2) Obnovu božského vědomí v nás.
Prvé se dociluje očistnou praxí, ve které se přestáváme chovat, jako bychom byli tělem a myslí a zbavujeme se všeho zlého, co se Bohu protiví. Toto úsilí vychází z hluboké znalosti spásné nauky, kterou získáváme jejím trvalým studiem a z jejího uplatňování na veškeré výtvory naší mysli, na naše chování a jednání. To se děje nepřetržitým, celodenním používáním rozlišovací schopnosti, vivéky na veškeré výtvory naší mysli a následným rozpouštěním všeho nespásného.
Druhé se dociluje opět trvalým, nepřetržitým celodenním zaměřením naší mysli a hlavně pozornosti našeho vědomí na Boha v nás.
To se může dít různými způsoby. Ti, v nichž převažuje láska k Bohu, jejím působením samovolně – ovšem pokud stále milují – neustále myslí na Boha a jsou na něj i soustředěni svým vědomím.
Jiní si mohou neustále uvědomovat pravdu: „Bůh je zde a právě teď“ a uvědomují si trvale jeho věčnou, všepronikající existenci.
V praxi átmavičáru obracíme pozornost vědomí na samo vědomí buď v jeho činnosti, ve které si uvědomujeme svět, tělo, činnosti těla i mysli a tím dospíváme k uvědomění Sebe: „Jsem sebe si vědomé, vše pozorující vědomí.“
Někteří míří přímo na ryzí vědomí „Já jsem.“
Všechny tyto druhy úsilí – a jsou ještě některá další, jím podobná, nás přivádějí k poznání Boha v nás v bezprostřední, přímé zkušenosti. Nejen proto nebrání Bohu v působení v nás, ale bez nich Bůh v nás nemůže dokonce ani působit.
Proč? Protože si jej neuvědomujeme.