Upřímní hledající chrání svět
Jiří Vacek
V meditaci, je-li soustředěním na Boha, se s ním nejen spojujeme, ale čerpáme i jeho sílu. Takto vstupuje prostřednictvím správné meditace Bůh doslova a nikoliv obrazně do světa. Meditace vede neprojevené božství do projevu.
Každý, kdo takto medituje, skutečně mění svět k lepšímu. Není lepší způsob pomoci světu než je tento.
Kdo v klidu meditace vidí nečinnost a dokonce lenost, je Bohu nepřátelský materialista i když mluví o Bohu.
Tento svět je nebožským světem bytostí odpadlých od Boha a nejen to: i Boha nepřátelských. Bůh proto do něho nevstupuje; nemá důvod.
Jediným důvodem nebo popudem, který nutí Boha, aby sestupoval ze svého neprojeveného stavu do projevu, jsou ti, kteří jej hledají soustředěnou myslí a vědomím.
Proto bible tolik vyzdvihuje „spravedlivé“, rozuměj spravedlivé před Bohem, tj. jogíny a mystiky a zdůrazňuje, že svou přítomností chrání města, ve kterých žijí, před zkázou neboli před naplněním zlé karmy, kterou jejich obyvatelé vytvořili.
To není pouhá alegorie, ale skutečnost.
K tomu se vztahuje i výrok Ježíšův na hledající Boha: „Vy jste sůl na zemi“, neboli tím nejcennějším na světě. Výrok platí pro všechny duchovně usilující. Ta cennost se vztahuje právě na působení Boha v našem hmotném světě, které se prostřednictvím hledajících děje.
Pro člověka posedlého světem a nadmutého vlastní důležitostí a vírou ve vlastní schopnost změnit svět svou činností, jsou uvedené řádky nepřijatelné. On nechce měnit sebe – jediné skutečné zlo ve světě, ale druhé a svět.
On nechce Boha, ale svůj svět bez Boha. Jelikož je Bůh jediné opravdové dobro, nejen své dobro takto lidé nedosáhnou, ale napáchají víc škody než užitku.
Toto platí i o těch, kteří se nějak o duchovní oblast zajímají, ale ryze materialisticky a dávají přednost zevnímu světu a zevním činnostem před působením Ducha.
Názorným příkladem jsou i mnohá duchovní shromáždění, kde se neprovádí soustředění na Boha, ale do nekonečna se řeční nebo se ega vyžívají v příjemných, povznešených citech, které zaměňují za pravou duchovnost.
Neochota plnit příkaz bible: „Buď tich a věz, že Já jsem Bůh“, je naprosto zřejmá. Pro ty, kteří snad nevědí, přetlumočený výrok zní: „Utiš svou mysl, zastav veškerou její činnost a věnuj plně svou pozornost uvědomování si vědomí Já jsem, které je Bohem“.
Tam, kde se jen mluví nebo zpívá a hraje, se nestojí o Boha, ale jen o vlastní potěšení, což není nic jiného než duchovní labužnictví. Takoví lidé, i když někdy meditují, se vyžívají ve stavech laja, kde je určitá blaženost a klid mysli, spolu s tamasickou blažeností.
Právě proto Ramana Maháriši plným právem varuje, že návštěva duchovních přednášek nikoho k lepšímu nezmění. To může pouze soustředění na Boha neboli meditace, jak bylo vysvětleno.
Ti, co se tolik vztekají, když poukazujeme ve shodě s učením Ramany Mahárišiho na neúčinnost návštěvy přednášek, jen dokazují, kam patří. K Bohu určitě nikoliv.