Trochu vzpomínání (Po Morávce, 29. 8. 2006)
Následující můj článek byl původně zveřejněn na webu www.jirivacek-satguru.cz. S odstupem 8 let je velmi poučný. Pokud se nad ním mnozí zamyslí, rozhodně jim to neuškodí...
Po Morávce
Jiří Vacek
29. 8. 2006
Vždy, když nejsme 14 dní doma, se nám nahromadí spousta práce, kterou musíme rychle stihnout. Vyřídit nahromaděnou poštu a objednávky a navíc připravujeme do tisku novou knihu „Ze samsáry do nirvány“. Vznikla ještě za totality jako výklad dvou buddhistických súter s návodem, jak si uvědomit buddhistickou prázdnotu. Neměl jsem ji v úmyslu vydat, ale přátelé, kterým se dostala do rukou, si ji vyžádali. Obsahuje prý výborný návod, jak si uvědomit své pravé Já.
Únava z Morávky i přemíry činností se plně projevila. Již jsem chodil jako mátoha a pohyboval se pouhou silou vůle. Ve čtvrtek 8. června jsme odjeli na chatu. Tam jsem ulehl a celé odpoledne prospal. Tím se mně značně ulevilo.
V neděli 18. června jedeme, já a Miluška s Fábinkou do Kostolan. Bereme sebou i Pavla Dymanuse, aby nám pomohl s řízením. Účastníci kolísají mezi 50 - 60. Jede i Eva s Jirkou a naše slečny Kája a Žanda. Meditace je slušná, za ta léta se jí lidé více či méně naučili. Navštěvujeme odpoledne zubry, Arboretum ve Mlyňanech a paní Čuňovou. Ta trvá na našich návštěvách, a když jsme jednou vynechali, tak nám vyhubovala. Hribová polévka a langoše jako vždy byly výborné.
V sobotu 24. se přesunujeme k přátelům do Bratislavy, kde všichni i s Evou a dětmi spíme u milých Škrabáků. Druhý den je veřejná meditace na Ružinove. Tentokrát přijde jen něco přes 30 lidí. Moraváci téměř nepřijeli, což bylo znát. Doma jsme velmi rychle; jedeme o něco víc než 3 hodiny. Cesta z Bratislavy do Brna vede po rovině, dálnice prázdné, tak lámu rychlostní rekordy.
V pondělí ráno volá Renáta Šubová – má velké bolesti. Odpoledne volá celá rozradostněná znova: „Stal se zázrak, bolesti po hovoru s Vámi zmizely“. Obdobnou zkušenost udělali i někteří další. Píše i pan Lešiga a děkuje, že si uvědomil Já.
Ve středu 5. července je svátek. V klubu je maratón, je nás 73. V úterý na něj přijeli 4 přátelé z Bratislavy, spí u nás. Po maratónu jedou domů.
Třináctého července ve čtvrtek vyšla kniha „Ze samsáry do nirvány“. Účastníci ranní meditace nám ji pomáhají složit, zabalit a rozeslat.
Ráno při meditaci na chatě mě napadlo, abychom se chytli za ruce. Míla a mladí potvrdili, jak se jim prohloubila meditace. Následky jsem pocítil až odpoledne po probuzení ze spánku. Byl jsem úplně na dně. Žádný dobrý skutek na této úrovni nesmí zůstat nepotrestán. Naštěstí jsem se rychle vzpamatoval. Nic se nesmí přehánět ani pomoc druhým. Jinak hrozí nebezpečí, že se pomáhající zničí, a tím zmizí i jeho pomoc. V tomto směru jsou i síly spasitelů omezené.
Víkend trávíme na chatě (20. – 23.7.) s Evou a Jirkou. V pátek přijíždí Sára Sobalová; je s námi do neděle. Pro nedostatek místa spí ve stanu. Sára jen hoří nadšením a výsledky jsou s tím v souladu. Je jedna z našich opravdových přátel.
Na závěr menší výběr z došlé pošty.
Pane Vacek,
Blahopřeji Vám ke zdařilému vydání knížečky Ze samsáry do nirvány. Jedinečná forma i obsah. Zvláště výklad učení prázdnoty – nemá chybu! Z celé knížečky jde velmi jemná energie. První den čtení jsem šel spát až nad ránem!
Děkuji za tento skvost.
S pozdravem Pavel Kubeš
SMS pátek 14.7.06
Děkuji za novou knížku. Je nádherná. Přišla v pravou chvíli. Bůh – Tatínek vždy ví, jak mé srdce rozjasnit. Kéž jsme všichni otevření Vašemu vyzařování neboť Ono nás probouzí do Skutečnosti. Vaše existence a tvorba je mocným proudem, který nese hledající přes všechny překážky zpět přímo k božskému prameni… k Otci, jež je společný nám všem. Za všechny zoufalé děti Vám i Milušce děkuji, vedete nás domů…
S láskou Sára
SMS 16.7.06 – 21:41h.
Víkend s Vámi na chatě je tou nejcelistvější a nejpřímější stezkou k poznání Skutečnosti, společná formální meditace, kdy jsme se drželi za ruce, byla má nejhlubší duchovní zkušenost. Vaše ( … a tak to lze říci) nauka je drahokam přímo ze srdce, je kompletní. Sdílet s vámi blízkost a mít vaše přímé vedení jsou nejlepší okamžiky mého života. Děkuji za to, co mě v životě potkalo a díky vám za vše, co pro mne děláte, splatit to nemůžu, ale slibuji, že to, co jste přinesl na světlo světa, v tom budu pokračovat až do konce, pokud nějaký je. Děkujem za každou meditaci, jsou stále silnější, hlavně ta dnešní.
Jirka a Evička
Vážený pán Vacek!
Dovoľte mi, aby som Vás úprimne pozdravil a zaželal Vám veľa zdravia, šťastia, lásky, pokoja, porozumenia a splnenie prianí. Veľmi pekne Vám ďakujem za zaslanie 11. dielu Vašich pamätí. Kniha je výborná, veľmi sa dobre číta, je poučná a pre mňa je veľkým obohatením. Mám rád Vaše knihy, dodávajú mi veľa sily, poučenia i pokory. Majú čestné miesto v mojej knihovníčke i srdci.
Úprimná vďaka Váš B.J.