Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Není vůbec náhodou, že Bhagavadgíta, vrcholné duchovní dílo hinduismu, začíná líčením bojiště, na kterém se schyluje až k bratrovražednému boji a Ardžuna je vybízen, aby se do tohoto boje plně zapojil: „Bojuj, Ardžuno.“

V duchovním díle se nejedná o válku zevní, ale vnitřní, která probíhá v nás po celou stezku a vlastně po celý náš život. To neberme vůbec symbolicky, jako nadsázku, ale jako tvrdou skutečnost a naprosto doslova.

Náš život a celá duchovní stezka není nic jiného než střet dvou druhů sil. Jedny míří k Bohu, druhé nás Bohu a tím i našemu původnímu šťastnému a blaženému božskému životu a stavu vzdalují a udržují naše utrpení a nesvobodu.

Tyto síly jsou vnitřně stejně skutečné jako síly zevní, fyzikální. Jelikož rozhodují o našem osudu zejména po opuštění tohoto těla a jeho světa, jsou z tohoto pohledu pro náš život rozhodující, a proto i důležitější.

Síly, které nás vracejí do středu všeho neboli k Bohu, nazýváme dostředivými. Ty, které nás vzdalují z dosahu božího středu, jsou síly odstředivé. V křesťanství je představuje ďábel a jeho našeptávání. Ve skutečnosti jsou naše. Vytvořili jsme je my sami silou našeho vědomí a mysli.

Naše duchovní úsilí neboli praxe jógy, mystiky nebo buddhismu vytváří síly dostředivé. Ty napadají síly zla, nebožské neboli odstředivé, které v nás existují a nejen existují, ale i působí k naší škodě. Náš duchovní život je proto skutečným neustálým střetem sil dobra a zla, dostředivých a odstředivých v nás, ve kterém v daném okamžiku vítězí ty silnější.

O našem osudu po smrti pak rozhoduje výsledek této války: síly, které převládnou, zvítězí a určují náš osud po smrti. To je onen soud, vážení našeho srdce, který znají všechna náboženství.

Výsledek tohoto boje je dán zákonem příčiny a následku, ale jeho průběh se řídí také zákonem akce a reakce. Ten zní:

Zevně i vnitřně platí:

Každá akce budí reakci, která je namířena proti akci a má stejnou velikost.

Akcí na stezce je naše správné duchovní úsilí, správné namíření pozornosti našeho vědomí, výtvory naší mysli i zevní skutky. Ty vytvářejí dostředivé síly, které budí reakci sil odstředivých, která je namířena proti působení sil dostředivých a je stejně velká.

Tento zákon samovolně působí nejen po celou naši stezku, ale i po celý náš život. Každá snaha o návrat zpět k Bohu a dobru vyvolává ihned v nás opačnou reakci sil zla a Bohu nepřátelských.

Tyto reakce a vůbec celý boj probíhá tak dlouho, dokud v nás existují jakékoliv síly zla a odstředivé. Proto duchovní vývoj nikdy neprobíhá hladce a bez nepřátelských reakcí sil, které jsou nepřátelské dobru a všemu duchovnímu.

Z tohoto zákona vyplývá i zkušenost, kterou mnozí hledající ke svému velkému a nemilému překvapení prožívají. Zdá se jim, že čím víc usilují, tím hůře se jim daří.

Mají i nemají pravdu. V souladu s uvedeným zákonem akce a reakce, čím víc usilují, tím jejich úsilí vyvolává větší odpor sil nepřátelských jejich pokroku. To je zákonité.

Taková zdánlivá zhoršení se často, ale zákonitě dostavují působením účasti na duchovních soustředěních nebo po dlouhých meditacích, které v nás silně vytvářejí spásné sklony a energie.

Také je vyvolává delší přítomnost mistrovské osoby. Z té mocně vyzařuje ryzí vědomí Já jsem, které rozpouští tmy, tamas nevědomosti. Proto se síly zla snaží nás z blízkosti mistra odvést pod nejrůznějšími záminkami. Nejčastěji na mistrovi objeví „chyby“, které jejich odvrat od něj plně opravňují. Pak zlo v takovém hledajícím slaví své vítězství, které je jeho zkázou.

Ve skutečnosti se děje jen to, že jejich duchovní praxe nebo mistr napadá síly zla, které v sobě chovají. Často si neuvědomují ani, že tyto síly v nich existují. Ony však existují a musí být objeveny a zničeny a to v tomto pořadí. Pokud se neozvou v reakci na naše správné úsilí, tak se viditelně neprojevují, ale škodí nám skrytě. Proto je dobré, že je naše úsilí probudí k činnosti. Jen tak mohou být rozpoznány a rozpuštěny. Jinak v nás působí skrytě a jen těžko se odhalují.

Proto se nám na stezce ve skutečnosti nedaří hůře, ale odpor sil zla je známkou, že si vedeme dobře. Proto je nezbytné tento zákon akce a reakce a jeho působení na náš duchovní vývoj znát a počítat s jeho působením.

Za prvé nesmíme být nikdy až příliš bouřlivou protivnou reakcí zla překvapeni nebo si dokonce myslet, že se děje něco nesprávného. Neděje. Jen síly zla se brání působení sil dobra.

Nesmíme se dát tímto jevem překvapit, zastrašit nebo dokonce pro něj opustit stezku. To je právě cílem této vzpoury odstředivých sil.

Musíme v našem úsilí vytrvat a pokračovat dál a správným způsobem. Projevy odstředivých sil nezaujatě pozorujeme jako cizí předměty, jako ne-já. Nepřijímáme je za své, nepodléháme jim, ale rozlišujeme je z pohledu nauky a rozpouštíme, jako vše nežádoucí. Tím se jich zbavujeme neboli se čistíme.

Kdy se těchto nepřátelských sil zbavíme, je závislé na těchto vlivech:

1) Rozhoduje jejich celková velikost v našem nitru.

2) Naše zacházení s nimi, jak je rozpouštíme.

Když je nepřijímáme, nepodléháme jim, tak slábnou a mizí.

Pokud jim jakkoliv podléháme, tak je v jejich moci nad námi jen posilujeme. Velkým nebezpečím pro správné zacházení s nimi je nesprávné pochopení toho, co se na stezce v nás děje. Špatný přístup vždy znemožňuje se jich trvale zbavit jejich rozpuštěním.

Síly a možnosti každého hledajícího jsou různé, a proto bychom je měli vždy brát v úvahu, aby nás velký nápor uvolněných sil zla naším úsilím nepřekvapil a nepřemohl.

Je správné usilovat ze všech našich sil a stále, ale musíme vědět, že čím víc úsilí vynaložíme, tím větší bude vzpoura sil zla v nás. Proto bychom měli usilovat tak, abychom tuto reakci zla, která zákonitě musí přijít, úspěšně zvládli. V tomto smyslu všechny představy rychlého úspěchu na stezce velkým naším vzepětím, jsou velmi nebezpečné.

Setkal jsem se ve své dlouhé praxi s více případy, ve kterých se hledající vrhli na stezku s obrovským nasazením a nadšením. Prohlašovali: „Pro mne již zde slunce nesvítí“. Většinou a dokonce snad všichni záhy zhasli. Zazářili jako kometa a jako ona brzy ze stezky zmizeli.

Nadšení pro stezku je důležité. Mnohem důležitější je vytrvalost v našem úsilí po celý den a den za dnem. Když Ramana Maháriši říká: „Ti, kteří na stezce uspěli, vděčí za to své vytrvalosti“, míní právě toto.