Těm, co si myslí, že jsou spravedliví
Jiří Vacek
Kdo nesměřuje k Bohu, směřuje od Boha. Jiná možnost neexistuje a ani není možná. Kdo tvrdí něco jiného a myslí si, že může zůstat povznešen nad tyto dvě možnosti, je již odnášen od Boha, ať si říká, co chce. Jeho skutky a postoje jej oddělují od Boha a zařazují jej k těm, kteří Boha nechtějí.
Není možné brát Ježíšovu pomoc a současně se nestranně a nečinně dívat, jak jej farizejové a zákoníci bičují a křižují. Kdo si něco takového o sobě myslí, klame sám sebe. Pro zlo v sobě nevidí zlo v nepřátelství k Bohu.
Není možné neodporovat zlu a být dobrý. Kdo zlu neodporuje, tomu není odporné, ale příjemné.
Spravedlnost nespočívá v tom, že měříme zlu i dobru stejně, ale že je správně rozlišujeme od sebe.
Na tomto světě nikdy nezvítězí trvale zlo nad dobrem ani dobro nad zlem. Jeho bojiště však opouštějí vítězové nad zlem i otroci zla.
Zlo ani dobro milost nedávají. Jedno vylučuje druhé. Povznešeni soudci jsou již odsouzeni sami sebou, pro svou slepotu.
Neodporovat zlu, znamená nebránit mu v boji proti dobru. To není nestrannost, ale podpora zla.