Tělo vědomí
Zuzana Koubová
Drahý Mistře!
Týmto Vám chcem poďakovať za Vašu novú knihu “Život v Duchu Svatém, 2.Díl”. Veľmi sme sa na ňu tešili a sme za ňu vďační o to viac, že sa ju podarilo vydať aj napriek mnohým peripetiám, spôsobeným dianím v spoločenstve.
V rámci prezentácie rozdielov medzi Jógou vědomí a naukou tak, ako ju učíte a žijete Vy spolu s naukou Ramany Mahárišiho bolo uvedené množstvo pre niekoho sporných, pre niekoho nezrozumiteľných alebo zavádzajúcich tvrdení zo strany Jógy vědomí. Práve vo Vašej novej knihe a na novom webe pratelejirihovacka.cz, sú tieto otázky postupne objasňované zrozumiteľnou formou pre každého hľadajúceho, ktorý úprimne hľadá Pravdu, a ktorý má aspoň dobrú vôľu si overiť fakty, aj keď dostatok vlastných skúseností na posúdenie situácie z duchovného hľadiska mať ešte nemusí.
Stále sa stretávame s tvrdeniami niektorých hľadajúcich, ktorí napriek tomu, že to už bolo opakovane vyvrátené, tvrdia, že “už konečne nemusia praktikovať to hrozné oddeľovanie sa od tela”, ktoré údajne učíte, alebo vyjadrenia v podobnom duchu, viz článok: “Cesta neohraničeného vědomí oceánu vědomi vede primárne skrze vědomí těla jako celku” z Jógy vědomí, kde pisateľka opisuje svoje prežívanie jemného tela, ktoré zamieňa za telo hmotné a ešte svoje nepochopenie prisúdi meditačným pokynom. Citujem : “Na společných meditacích a meditačních seminářích někdy od roku 2004 jsem meditovala podle pokynů nejsi toto tělo. Nikdy mi to ale nedávalo smysl, neboť jsem vše vnímala jako stvořené z jediného vědomí. … Pak jsem začala praktikovat, že jsem si uvědomovala vnitřní prostor těla, jako živoucí vědomé pole, snažila se například poslouchat celým tělem, myslet celým tělem, sledovat televizi celým tělem atd. Pokud šlo o projevené věci, velmi mi pomáhalo ocenit jejich vnitřní krásu a rázem jsem byla jak to říct, v jednotě s tím co jsem právě ocenila, tj. byla jsem třeba stromem, či cestou, čímkoli..”
Ako protiváhu voči týmto tvrdeniam, ktoré sú Vám neprávom prisudzované na základe vlastného nepochopenia nauky niektorých hľadajúcich, sa pokúsim objasniť rozdiel medzi telom hmotným, telom jemným (a jeho úrovňou) , prechod z tela jemného do vedomia Já jsem a následné uvedomenie si toho toľko krát zmieňovaného “těla vědomí “, a to všetko na podklade Vašej nauky a nauky Ramany Maharišiho tak, ako ich celé roky učíte a ich priamych návodov, ako na to.
Keby každý naozaj študoval Vaše knihy (čo sa u ľudí, ktorí sa zúčastňovali Vašich meditácií a seminárov dlhé roky predpokladá ako samozrejmé), nikdy by nemohli tvrdiť, že učíte oddeľovanie sa od tela. Na každej spoločnej meditácii a seminári sa uvádza, že pre správne praktikovanie a porozumenie nauke je potrebné mať naštudovanú aspoň Kráľovskú jógu.
Tak sa pozrime, čo nám o tele hovorí Kráľovská jóga:
Kráľovská jóga, str.116,kapitola: Rozvoj jemného tela
“Pro nevědomého člověka je jeho hmotné tělo jedinou skutečností, protože s ním zakouší všechny zkušenosti, jakoby byl jím, tak se za ně považuje. Jedním z hlavních ůkolů duchovní praxe, zejména té, která se prevážně soustřeďuje na šaktický aspekt Skutečnosti, je obnova jemného těla a život v něm. Vnitřní život mystiků a pravých hathajogínů je právě život v tomto vnitřním těle, které svou praxí obnovují. Často se dokonce mluví o vytváření vnitřního člověka. To je z pohledu hledajícího oprávněné, neboť se objevuje to, co pro něho dříve neexistovalo. Proto Ježíš o obnoveném jemném těle mluví jako o synu člověka, neboť je výsledkem jeho vnitřní praxe. Jelikož jej zplodil ze sebe, je jeho synem. To ovšem ještě není syn boží- ten je naší božskou podstatou, vědomím Já jsem. Ve skutečnosti však oživuje pouze to, co stále tvořilo část jeho bytosti a co zanedbával. Hledající na této stezce proto rozpouští vědomě své ponoření v hmotném těle a svou totožnost s ním a přesouvá těžistě své bytosti do jemného těla a jako dříve žil v těle hmotném, nyní žije stále víc a více v těle jemném, chceme li ve svém nitru, jehož obalem je tělo hmotné. Žije tudíž současně ve své duši (mysli), i v energetickém těle, převážně v jemných smyslech jemného těla a nikoliv v zevních smyslech. Tím, že vědomě žije v uvnitřněné mysli a pracuje vědomě s pránou, životní silou, jeho vnitřní smysly, doposud zanedbávané, a proto nerozvinuté, se počínají rozvíjet, a proto stále ve větší a větší míře zachycují vnitřní svět, který mu byl až doposud uzavřen. To s sebou ovšem nese vážně nebezpečí, že na těchto projevech uvízne a jeho duchovní pokrok se zastaví. Těmito úskalími se mohou stát siddhi, zázračné síly nebo vstupy do mimozemských oblastí, různé vize, jasnovidnost a podobné jevy. Zůstat pro ne stát a vzdát se nejvyššího dobra- Boha je značně pošetilé. Není však také nutné tyto zkušenosti naprosto odmítat. Mohou být jako poučení i zkušenost sama cenné, nesmí nás však upoutat a tak zdržet na cestě nebo dokonce pohltit. Také ne vše, co přichází z nitra, je od Boha. Tvrdí se, že i vize Boha mohou pocházet od ďábla, který se nás tak snaží chytit na naši vlastní duchovní pýchu a vyvolenost…”
Toľko úryvok z Kráľovskej jógy o rozdieloch jemného a hmotného tela, a správnej práce s nimi. Bola napísaná a vydaná už v roku 1997, čo je dosť dávno nato, aby si to už väčšina hľadajúcich v našom spoločenstve aspoň všimla.Takže prvý krok k “tělu vědomí” je rozlíšiť sa od nevedomej hmoty do jemného tela, ktoré musíme oživiť pránou. Keď je pránou oživené a očistené celé jemné telo až nad hlavu, vzniká tam Svetlo, ktoré je prvá božská prejavená energia, s ktorou sa stretneme a predchádza nás na ceste do Království nebeského, tzn. do vedomia Já jsem, ktoré v tomto stave sídli v Duchovnom Srdci.
Ako druhý krok, ktorý je vhodný obzvlášť pre žiakov stezky sily (žiaci stezky lásky a džňány toho môžu dosahovať iným spôsobom), uvádzam úryvok z knihy “ Vědomá nesmrtelnost, Rozhovory P.Bruntona a M.Venkatoramiaha s Ramanou Maharišim, preložil J.Vacek..” Na strane 15, na dotaz ”Co je pranajáma?” Maháriši uvádza jeden z mnohých návodov, ako dosiahnuť prechod z ega do vedomia Já jsem, inými slovami, zo stotožnenia sa s mysľou a pránou = silou, do vedomia a to pomocou ovládania mysli a dechu . Je logické, že bez uvedomenia sa vo vedomí nie je možné žiť ani v tele vědomí proste proto, že ešte nežijeme vo vedomí, ale v mysli a v jemnom tele.
“Mysl a dech jsou dva různé aspekty téhož individuálního životního proudu, na kterém jsou závislí. Jestliže je dech násilně zastaven, myšlení se také zastavuje a je upřeno na myšlenku, která obvykle převládá. Jestliže je násilně omezeno myšlení a bodově soustředěno, dýchací činnost se také rovnoměrně zpomalí a udržuje se na nejmenší možné míře, kdy je ještě život zachován. Tak dosahuje mysl pochopení jemnější úrovně a noří se do ní. Ovládání dechu utišuje mysl. Je li dosaženo utišení mysli, pak obraťte pozornost na to, co si je vědomo jejího klidu. Mechanicky prováděná pranajáma nevede k cíli. Je pouze pomůckou. Když se její provádění zmechanizuje, udržujte jasné vědomí, soustřeďte se na myšlenku já a hledejte její Zdroj. Pak shledáte, že tam, kde prána mizí, vzniká myšlenka já. Vznikají a zanikají společně. Myšlenka já zaniká spolu s pránou. Současně se počne projevovat jiné, zářící Já-Já, které je plynulé a nepřerušované. To je cíl. Je nazýván rozličnými jmény – Bůh, bhakti, džnána, atd. Když se pokoušíme o jeho dosažení, tato snaha nás přivede k cíli. “
Tým cieľom, o ktorom hovorí Ramana Maháriši je Vedomie Já jsem v Srdci, o ktorom vieme, že Já jsem jsou dveře, kdo jimi nevstoupil, nikam nevstoupil. A že jsou to dveře do Království nebeského, ktoré je v nás. Priamy návod, ako postupovať ďalej a vstúpiť do Království nebeského skrz vedomie Já jsem, a tým aj do Jednoty prejavu a neprejavu a jeho tvorivej moci, inými slovami Najvyššej skutečnosti, ktorá je oním “tělem vědomí “ je na CD č.18 J.Vacka , ktoré bolo nahraté na záver seminára v Jedľových Kostoľanoch v júni v roku 2006.
Cd č.18- Vnitřní pranajáma s vědomím Já jsem
Úvod: “Vnitřní pranajáma je podivuhodné cvičení, jehož důležitost objevíme, až když ho děláme měsíce a roky. Čím víc jej děláme, tím víc se její působení v nás rozvíjí. Je to vlastně práce se Šakti, s tou inteligentní tvořivou energii. Nejdřív se nám projevuje jako prána, pak jako světlo a nakonec se spojuje s vědomím Já jsem. Dobře si stále uvědomujme, že projev nejsou jenom tvary a že ani ty tvary nejsou jen nevědomá hmota, ale že projev je vazba vědomí a jeho tvořivé síly, jejímž působením ty tvary nebo činnosti jsou. Takže projev jako celek to není to, co vnímáme, ale je to ten neviditelný základ vědomí Já jsem a jeho inteligentní tvořivé síly, které vždycky působí v jednotě. To, že ten neprojevený aspekt nevidíme, je právě ta naše nevědomost, která nám připravuje tolik nesvobody a utrpení. Pak se nám zdá svět objektivní na vědomí nezávislou realitou a dokonce jedinou skutečností, protože nic jiného neumíme. Abychom dosáhli plné realizace Nejvyšší skutečnosti, která teda není jenom vědomí, ale je i tvořivou silou, musíme tu jednotu vědomí a tvořivé síly si začít uvědomovat také v projevu. Nemůžeme zůstat jenom u toho neprojevu, ale musíme i ten projev zahrnout do toho božství, protože jinak něco chybí. A pokud někde něco chybí, tak to není jednota, ale dvojnost, rozlišenost. Takže ve vztahu k projevu je naším cílem přímo si uvědomovat jednotu té jevové tvarové stránky a jejího vědomí. Vědomí vše obsahuje, vše proniká, je neomezené, ale přitom současně v každém bodě je přítomné naprosto celé. V každém bodě kdekoliv, a proto i v každém tvaru, osobě, věci si můžeme proto toto vědomí Já jsem uvědomit. Samozřejmě to předpokládá, že nejdříve jsme schopni si je uvědomovat v sobě. Často se tak děje v duchovním srdci, ale to neznamená, že to Já jsem je omezeno na duchovní srdce. Omezovat je na duchovní srdce, to by byla velká překážka dalšího pokroku. Nejblíž z projevu je nám samozřejmě naše tělo, a proto právě v něm bychom měli začít, pokud už jsme toho schopní, uvědomovat si tu jednotu té tvořivé síly a vědomí. Předpokládá to samozřejmě schopnost uvědomit si vědomí Já jsem a nejenom si je uvědomit v sobě, ale kdekoliv zaměříme pozornost. Kamkoliv zaměříme pozornost, to můžeme nejen pozorovat, ale dokonce se tam a v tom také uvědomovat jako vědomí Já jsem. Není místo nebo oblast, kde bychom toto nemohli udělat. Takže začínáme toto dělat v těle. A tím způsobem, jak jsem říkal, že si uvědomíme v příslušné části těla to vědomí Já jsem, že tam jsme a jako to Já jsem, nikoliv že to pouze pozorujeme z pozorovatele, i to je dobré, když ještě neznáme to vyšší, ale prostě v místě, kde vnímáme určitou část těla, tam se uvědomujeme jako vědomí Já jsem. Důraz už není na ten tělesný tvar, ale na to vědomí Já jsem, které se v tom místě nachází. No a jako dýcháme pránu, tak můžeme dýchat vědomí Já jsem v tom příslušném místě a tímto způsobem v těle uskutečňovat tu jednotu vědomí Já jsem a jeho tvořivé síly, která je tam zastoupená jako to tělo nebo ten jeho tvar, ale nejenom jako tvar, ale jako ta inteligence, která je projevem nebo která je za tím tvarem, jejímž projevem ten tvar je. Takže jako jsme prodýchávali celé tělo nejdřív pránou a světlem, tak teď ho můžeme prodýchat vědomím Já jsem. Takže začneme jako obvykle v nohách, ta technika je naprosto stejná, jenomže místo prány nebo světla pracujeme s vědomím Já jsem. Začneme v centru pod nohama, můžeme k tomu obrazně přibrat celou zeměkouli pod našima nohama a dýcháme tam vědomím Já jsem jako jsme tam předtím dýchali pránou nebo světlem. Kdo to ještě nedokáže, tak ať tam dělá takovou pranajámu, jakou umí. Podstatou toho, co bychom teď měli dosáhnout, je dýchání vědomím Já jsem, což je právě ta Jednota té Šakti a Vědomí.”
(…Postupne sa týmto spôsobom predýcha celé telo.)
Záver: “No a teď to, co jsme dělali kousek po kousku, uděláme s celým tělem naráz. To znamená, uvědomíme si sebe jako vědomí Já jsem, jako mrak vědomí, který proniká a zahaluje tělo. Nebudem se soustřeďovat na tělo, ale na to vědomí, které jako nehmotná existence je základem těla. Oči si necháme otevřené, není potřeba je zavírat. Budem si uvědomovat ten mrak vědomí, každej atom vědomí, který září vědomím Já jsem na místě těla a současně ho i zahaluje. Pokud buddhisté mluví o měnění hor v prázdnotu nebo prázdnoty v hory, tak to je právě toto. Ve skutečnosti nic neměníme, pouze si uvědomujeme to, co už tady je, co stále existuje a co jsme pro svou nevědomost nevěděli a neuvědomovali si. Prázdnota, to jest vědomí, je v horách a současně hory, tvary Šakti jsou v prázdnotě ve vědomí. To je ta Jednota Šivy a Šakti. Ta jednota není v tom, že všechno splyne do nějaké nerozlišené kaše, ale právě v tomto, co říkám.
Pokud chceme žít božsky i v projevu nebo vidět Boha i v projevu, jak nám radí Maháriši, tak musíme dělat právě toto. A nesmíme přitom zavírat oči, protože když zavíráme oči, tak už to není celé. Pozorovatel, ten si uvědomuje ty tvary a vědomí Já jsem je jejich základem. A to všecko dohromady je ta vazba vědomí a Šakti, která se projevuje jako vazba vědomí na tělo. To není totéž, co uzel vědomí, uzel vědomí je totožnost s tělem při neznalosti toho, že jsme vědomí. Vazba vědomí na tělo je vyjádřením jednoty Šivy a Šakti, bez ní by projev ani projevený život nemohl existovat.”
Pokiaľ sa tieto jednotlivé úrovne miešajú dohromady, a nauka sa týmto spôsobom nedôsledne vykladá tým, ktorí sa vo vedomí ešte uvedomiť nedokážu, akoby už v ňom boli, aj keď evidentne sú v úrovni jemného tela a mysli, navyše často znečistenej negacemi, tento postup hľadania vedomia v jemnohmotnom svete s vynechaním uvedomenia sa v Já jsem, môže zavádzať hľadajúcich do astrálnych oblastí a bez vedomia Já jsem nikdy nemôže ani priamo ani nepriamo viesť do oblasti vedomia, ani do Vedomia Najvyššej Skutočnosti a tým ani do života v Bohu.
Zuzana Koubová.
26.3.2015.