Tělo je cenný dar
Jiří Vacek
Silné a zdravé tělo je velký dar. Blaze tomu, kdo je použije k dosažení poznání Sebe a nikoliv pro získávání světských potěšení.
Nejsme tělem, nemáme se s ním ztotožňovat ani s jeho činnostmi, ale máme je mít rádi jako vše. Týrání a očerňování těla nejen nikam nevede, ale pokroku na stezce škodí. Je výrazem nevědomosti.
Dejme tělu, co ke svému zdraví potřebuje, ale neslužme mu. Má být naším nástrojem, který ovládáme a nikoliv nás ovládat.
Očistěme je od všech pokleslých energií pomocí vnitřní pránájámy a naplňme je světlem a vědomím.
Nejlépe ze všeho je ptát se sám sebe: „Kdo si uvědomuje tělo, jeho stav a činnosti?“ a zůstávat jeho sebe si vědomým pozorovatelem odlišeným od těla.
Tímto vytrvalým zkoumáním Sebe se vědomí postupně vynořuje z pohlcení a ztotožnění s tělem, vstává z tohoto nevědomého stavu a září Já jsem ono Já jsem v plné síle a moci.
Toto je nejlepší práce s tělem na stezce, jaká existuje a jógické pozice a další cvičení se jí zdaleka nevyrovnají. Například záměrné hladovění určitě ulehčuje ovládání mysli, ale jeho účinek je dočasný. Trvá pouze po jeho dobu a nic zásadního pro stezku neřeší.
Rozlišení vědomí pomocí dotazování: „Kdo si uvědomuje tělo?“, je také jediný a opravdu účinný postup, jak je trvale správně řídit. Rozpouští přímo ego a osvobozuje vědomí ze zajetí v totožnosti s tělem.
Výsledkem je, že skutečně přímo a nejen v mysli prožíváme, že nejsme tělem, ale vědomím, které je oživuje. Nejsme-li totožní s tělem, není ani důvod, proč mu sloužit a nechat se jím ovládat.
Na druhé straně, zejména pro ty, kteří jsou na stezce, není to důvod, proč o tělo, aniž bychom se s ním ztotožňovali, řádně nepečovali. Jen nás nesmí tato péče pohltit a znesvobodnit. Cíl stezky, přímé poznání Boha v nás, vždy musí zůstat na prvém místě naší touhy.
Do správného zacházení s tělem patří i jeho léčení a to všemi způsoby – lékařskými i duchovními. Nemoc tělu bere mnoho sil a je velkou překážkou na stezce. Usilovat o jeho uzdravení, aniž bychom zanedbávali stezku, je proto oprávněné.
Nejvíce škodí tělu kouření, alkohol a přejídání. Kdo tyto velké jedy nezvládá, je stále v jejich moci a měl by se nad tím vážně zamyslet a zbavit se jejich moci nad sebou. Kdo se nedokáže od nich osvobodit, jak by mohl dosáhnout konečného vysvobození? Uvedené závislosti nejen vážně poškozují tělo, ale daleko víc naše úsilí na stezce.
Z pohledu na stezku jako celek, je rozpuštění ega v jeho podstatné části, jíž je totožnost s tělem, základním a nevynechatelným dosažením na stezce. Věnujme se mu proto s velkou pozorností, jakou vyžaduje. Jeho dosažení je velkým krokem ke konečnému vysvobození. Bez jeho dosažení není možné.