Tělo a stezka
Jiří Vacek
Nemoci, utrpení z těla jsou zlé. Neměli bychom však nikdy zapomínat, že jsou pouze následky příčin, z nichž hlavní je ztráta spojení s Bohem.
Trvalé řešení není proto v získání tělesného zdraví, ale v návratu k Bohu. S tímto pochopením bychom měli přistupovat ke všem záležitostem tělesné existence, abychom přednostně řešili příčiny – ztrátu vědomí Já a nikoliv následky – tělesné zdraví.
Pokud nás zcela pohltí starost o tělo až do plného zapomenutí na Boha, pak veškeré naše úsilí nejen nic trvale neřeší, ale vytváříme další příčiny, které jen do nekonečna prodlužují naše utrpení.
Zdravé tělo je důležité, ale poznání Já je nekonečně důležitější. Jedno je dočasné, druhé věčné.
I když se máme o tělo přiměřeně starat, péče o ně nás nesmí pohltit do ztotožnění s ním.
Není hříchem se s chutí najíst, ale ztotožňovat se s tělem a stále na jídlo myslet.
Nebýt tělem znamená rozlišovat se, vědomí Já jsem od těla a neomezovat se na ně, nikoliv nebýt si těla vědom.
Poučení „nejsme tělo“, znamená, že nejsme s tělem totožní ani na ně omezeni a nikoliv, že s ním nejsme spojeni.
Největší chybou ve vztahu k tělu je se s ním ztotožňovat. Vše ostatní, co je nesprávné, vychází ze ztotožnění s tělem.
Týrat tělo a odsuzovat je, přičítat mu vinu za naše utrpení je nevědomost stejná, jako se s ním ztotožňovat.
Tělo je nástrojem, který nám poskytla božská tvořivá síla pro život ve hmotném světě.
Hmotné tělo není samo o sobě ani zlé ani dobré. Je následkem našeho odpadnutí od Boha.
Cílem není ztratit vědomí těla, necítit je, ale rozpustit omezenost na ně a totožnost s ním.
Po dobu života na zemi je tělo částí naší bytosti, ke které se máme chovat tak, abychom ji nepoškozovali, ale ani se za ní nezaměňovali.
Nejsem tělo, jsem vědomí Já jsem; jsem tělem, které je vědomím Já jsem.