Tajemný Lukáš
Jiří Vacek
Je tuším středa 16. ledna. Jsem sám na našem pokoji na Morávce. Je šest hodin večer, venku tma. Najednou někdo zaklepe na dveře. Za nimi stojí asi dvacetiletý, vysoký kluk, kterého vidím prvně v životě: „Musím s vámi mluvit“. Po mnoha dotazech z něho vypáčím jméno – říká je neochotně a proč je zde. Četl o našem semináři, a tak se rozhodl, že se mnou promluví. Bez ohlášení a hned. Bydlí někde v okolí Brna a na náš penzion došel pěšky z Frýdku – asi 30 km. Prý po chůzi více chutná. Doma nechal jen lístek, že je někde v Beskydech. Nevím, co si vlastně myslet, jestli půjde opět hned zpět či co. Je mně ho líto při pomyšlení, kde by v noci a zimě skončil, tak jej svěřuji Karlovi K., aby jej dovedl k Leoškovi a ubytoval jej alespoň přes noc. Lukáš nemá peníze, tak pobyt za něj až do konce semináře hradí Karel.
Lukáš více méně kuse vypráví, jak jej nadchla knížka od Lobsanga, že měl stav, ve kterém nebyl tělem, ale protože jej ztratil, chce jej získat a zná i Mahárišiho. Studuje vysokou školu a stačí mu si jen přečíst knížku a již zná vše, co v ní je. Snad má fotografickou paměť.
Jinak se chová podivně. Před koncem jedné meditace si prý lehl v meditačce na zem a spal. Meditačku opouštěl uprostřed meditace, hned jak jsem odešel já, jak píši jinde, abych nebyl příliš vyčerpaný.
Největší úlek mně připravil v průběhu jedné meditace. Najednou vidím, jak si klidně rozepíná pásek u kalhot, pak knoflíky a pomalu si stahuje kalhoty dolů. Lekl jsem se, zda není nějaký exhibicionista. Nevěděl jsem, co mám dělat, zda zasáhnout a jak. Naštěstí se ukázalo, že vespod má jiné, dlouhé pestrobarevné kalhoty. To jsem si oddechl. Později jsem slyšel, že takto si ulevuje od horka i při návštěvách na pokojích.
Po celou dobu jeho pobytu jsme se s přátelili Lukášovi pokoušeli vysvětlit, že stezka má svůj řád a že bez promyšlené a vytrvalé praxe nelze nic docílit. Proto jsme mu doporučili Základy jógy a mystiky, ale on měl víc zájem o spisy jako je Kajvalja Navaníta, Ribhugíta – tu si chtěl dokonce přes noc opsat, aby ušetřil.
Lukáš měl i zajištěnou cestu s přáteli do Brna. Když jej v den odjezdu hledali na pokoji – na dopolední meditaci nepřišel, nalezli jen Základy s lístečkem, aby je vrátili p.Vackovi. Nějaké vysvětlení, natož poděkování – nic. Bez rozloučení zmizel.
Skutečně mezi hledajícími jsou velcí podivíni.
V mé praxi je to již několikátý případ, kdy šakti takto přímo někoho donutila mě navštívit, ale dotyčný se vždy nakonec odloučil a zmizel. Jak neobvyklým a obtížným způsobem se tito lidé objevují, tak opět bez zřejmého důvodu odcházejí. Nabídku, která se jim dostala od šakti téměř proti jejich vůli, nejsou schopni využít.