Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Tak jako se tma nedá změnit ve světlo, ale pouze je možné ji vypudit světlem, tak také nelze změnit zlo v dobro. Je možné pouze je odstranit, rozpustit a nahradit dobrem. Proto také nic zlého nelze reformovat.

To platí na prvém místě o egu a jeho světě. Jelikož oba odpadli od Boha, oboje je zlem. Ego je příčina odpadnutí a nebožský svět je zákonitý důsledek. Náprava je proto možná výhradním rozpuštěním ega a uvědoměním si naší božské podstaty.

Proto prvé a nejpřednější je přikázání lásky k Bohu. Druhé, přikázání lásky k bližním, což se vztahuje vlastně na svět, je mu pouze podobné a nikoliv shodné. Přichází do úvahy pouze tem, kde není v rozporu s přikázáním lásky k Bohu, ale ani k sobě. To jsou jeho dvě omezení.

Láska k Bohu se projevuje cestou k němu. Kdo jí kráčí, miluje Boha i současně sebe. Proto láska k bližním nemá nikdy přednost před láskou k Bohu.

Tam, kde se z nevědomosti dává pod vlivem nepravého soucitu přednost lásce k bližním, jejichž prospěch vidíme ve zlepšování nebožského světa, ve kterém žijí, dochází k výměně božího prvorozenství za mísu čočky, za zevní prospěch.

Taky se dostáváme pod moc ďábla, který vládne nebožskému světu, a ještě si bláhově myslíme, že plníme vůli boží a jsme ušlechtilí. Nejen nejsme, ale padáme, protože plně platí: „Mé, boží království není z tohoto světa.“

Tomuto svodu ďábla propadají i zdánlivě vysocí duchové, vedení falešným a nepravým soucitem. Je zejména rozšířen mezi buddhisty, ale propadl mu i Gándhí a Drtikol se všemi důsledky. Jejich případy jsou proto velmi nebezpečné, protože dávají špatný příklad k následování.

Ani Drtikol ani Gándhí svým počínáním nejen nezlepšili nebožský svět, ale přímo i nepřímo jen zvětšili utrpení v něm. Ušlechtilé úmysly zdaleka neplatí. Co platí, jsou skutky a jejich následky.

V případě Drtikola komunistický teror a vraždění a půl milionu zavražděných muslimů a hindů v případě Gándhího. Oboje mluví jasnou řečí pro ty, kteří nemají zastřený rozum zlem a nevědomostí.

Ezaův příběh o výměně prvorozenství za čočku, opuštění plných hrnců v Egyptě a pouť pouští do zaslíbené země, nemožnost sloužit dvěma pánům, pokoušení Ježíše ďáblem, aby se mu klaněl, že mu za to udělá ze světa ráj, příběh Fausta, Mefista a Markéty – to vše je o tom samém: boží království není na tomto světě a kdo je zde hledá, jedno zda pro sebe či pro druhé, hledá je tam, kde není a proto marně a zbytečně a jen svádí ty, kteří jej následují, ze správné cesty k Bohu na nepravou cestu ďábla, kterému se takto klaní.

Proto platí vždy a plně. Přikázání lásky k Bohu, která je cestou k němu, je přikázáním nejvyšším. To, co nás od cesty k Bohu obrací do světa bez Boha, je vždy jen ďábel, který nás takto svádí ke svému uctívání místo návratu do Boha a nic jiného.

Naší povinností není zachraňovat svět, ale zachránit sebe. Za svět nejsme zodpovědní. Za sebe ano. Ten, kdo tento svět stvořil, umí se nepochybně i o něj postarat – chtít jej nahrazovat je jak duchovní pýcha, tak i nevědomost. Kdyby každý nejprve zlepšil sám sebe a nemrhal zbytečně silami na zlepšení světa, hned by bylo na světě mnohem lépe.

Zlo ve světě nepochází z něho samého, ale z jeho obyvatel, kteří žijí bez Boha, a proto i bez jediného skutečného dobra a proto jsou zlí. Kde není vědomě Bůh, je jen zlo a nic jiného. Budou-li skutečně dobří, bude dobrý i jejich svět. Zůstanou-li zlí a bez Boha, který je jediným dobrem, bude i zlý celý svět i přes veškeré reformy a úsilí všech reformátorů.

Pamatujme si dobře!

Zlo je vše, co není z Boha a v Bohu, co je v rozporu s láskou a pravdou. Bůh stvořil svět božský. Zlo do něho vnesly bytosti, které se odvrátily od Boha a jeho zákonů. Zlo vzniká oddělením od Boha a zneužíváním svobodné vůle stvořených bytostí. Ty jsou za ně zodpovědné a nikoliv Bůh.