Stvoření světa z ničeho?
Jiří Vacek
Před stvořením světa existoval pouze sám Duch – Bůh. Nic jiného neexistovalo ani existovat nemohlo, protože tam nebylo nic jiného než on sám, tvořil ze sebe a sám sebou.
Tvrdit, že tvořil z ničeho, je protismyslné. Zahrnuje v sobě tvrzení, že před stvořením existovala dvě jsoucna: Bůh a nic.
Pravda je, že tím „nic“ neboli nestvořeným prázdnem byl on sám a nic jiného. Prázdnota je jen velmi nevýstižné pojmenování pro stav před stvořením i pro samotného Boha. Prázdnota je sice z pohledu smyslů prázdná, není tam nic stvořeného, ale je v ní sám Bůh jako absolutní nestvořené a neprojevené jsoucno. Z tohoto stanoviska prázdnota je plná Boha a nikoliv prázdná. Bůh není nic, nicota, prázdnota, ale pravý opak. Je absolutní, sebe si vědomá existence neboli vědomí Já jsem. Je vědomí, já existuji a vím, že existuji a víc: jsem to já sám, kdo existuje a nikdo jiný ani nic jiného, jsem proto sebe si vědomé Já i sebe si vědomé jsem.
Materialismus, který tvrdí, že svět vznikal sám od sebe samovývojem hmoty, není ničím jiným, než víra v tuto skutečně zázračnou moc a schopnosti hmoty. Je náboženstvím, ve kterém je hmota uctívána jako Bůh.
Materialistický postoj je možno přirovnat k člověku, který by se postavil před nejmodernější počítač a tvrdil, že se vymyslel a postavil sám od sebe, protože nevidí ani jeho vynálezce ani jeho výrobce. To je zkratka, ale přesně vystihuje „vědeckost“ myšlení materialistů, s jakým přistupují k otázce stvoření.
Samovolný vývoj hmoty, vysvětlovaný nekonečným sledem zázračných náhod je nejen nevědecký, ale přímo popření všech vědeckých zásad.
Věda, která popírá existenci zázraků, nás najednou přesvědčuje, že svět vznikl působením nikoliv jediného zázraku, ale celou jejich řadou, které opětně na sebe přesně a vskutku zázračně navazují.
Jak je možné, že vědci vidí náhody tam, kde tak do očí bije zákonité působení inteligence, která přesahuje celé stvoření a plánovitě je vytváří, je záhadou.
Kde je síla jejich rozumu, když najednou mluví o náhodných zázracích?
Věda objevila přesnou, objektivně působící zákonitost, kterou se řídí běh celého vesmíru, ale v té nejzásadnější otázce najednou opouští veškerou racionalitu, požadavek zákonitosti a staví na pravém opaku: na náhodě. Nikoliv na jediné, ale na celé řadě náhod, které navazují logicky jedna na druhou.
Tyto pověry, které jsou nám podsouvány jako věda, A. Einstein odbyl jednou větou: „Bůh nehraje v kostky“.
Projevy inteligence, které přesahují jedince a řídí vývoj světa jako celku i jeho obyvatel zvířecích i lidských, předpokládají inteligenci stvořitele i jeho počínání.
Kdo je nechce vidět, tak je nevidí a připisuje je náhodám a předstírá, že toto je věda, záležitost rozumu. Pravý opak je pravdou. Materialismus je pavěda, která tupou neinteligentní a nevědomou hmotu povýšila na zdroj inteligence a vědomí.
Všechno i nejhorší nesmysl je lepší, než připustit existenci Boha.