Stvoření a Bůh
Jiří Vacek
Celý projev, vše stvořené od světů pekelných až do světů božských je vazbou všepronikajícího základu a tím je vědomí Já jsem a hmotného utváření, které je dílem tvořivé moci vědomí, šakti.
Všechny světy jsou výsledkem tohoto božského působení, ale pozor: proto ještě nejsou božské. Jako i dobrá vláda musí stavět vězení, kam zavírá zločince, tak i Bůh vytváří světy pekelné. Tvrzení, že náš svět je božský, protože jej stvořil Bůh, je velkou a zavádějící nevědomostí. To, že vše co existuje, je jedna jediná Skutečnost, neznamená, že cokoliv stvořeného je božské nebo dokonce Bůh. Vrah ani pařez nejsou v Bohu, nenacházejí se v božském stavu.
V rámci projevu se každá stvořená bytost zařazuje do takového světa, do jakého patří a to jak svou v minulosti vytvořenou karmou, tak současným stavem svého charakteru a vědomí. Proto má každý přesně to, co mu patří. Všechna tvrzení o nespravedlivosti jsou jen výplodem nevědomosti a nic víc.
Nevědomé bytosti poznávají svět pouze jako svět tvarů a těl bytostí. Protože odpadly od Boha, jeho neprojevený základ si neuvědomují a ani uvědomovat nemohou. Uvědomovat si jej začínají pouze ti, kteří dosahují Boha, uvědomují si svého Ducha, vědomí Já jsem.
Tvarová, smysly vnímatelná část světa, je dílem tvořivé moci boží, která jej vytváří svými silami a také jej jimi udržuje v existenci.
Ke stvoření světa nedošlo jednorázově, ale svět je neustále tvořen, neustále vytvářen mocí boží. Ta dává světům, které vytváří, základní rámec, ve kterém se stvořené bytosti pohybují. Svým jednáním a myšlením svůj svět v rámci mezí, daných Bohem, trvale ovlivňují a dotvářejí v souladu se zákony projevu.
Takže svět je neustále vytvářen mocí božskou a dotvářen působením sil všech bytostí, které jej obývají.
Jinak řečeno: svět, každý stvořený svět, je v neustálém pohybu. Tento pohyb, změny, je vyvoláván silami božskými i stvořených bytostí.
Ač je podstata všech těchto sil jediná a společná, přece jsou ve svých projevech rozlišené.
Z hlediska Boha tyto síly dělíme na dvě zásadní skupiny:
1) Na síly dostředivé, které směřují k Bohu, k opětnému spojení s ním.
2) Síly odstředivé, které směřují pryč od Boha.
V oblasti sil vždy platí dvě zásadní hlediska pro každou sílu, která rozhodují o jejím účinku:
1) Působení každé síly.
2) Velikost dané síly. Zde se uplatňuje i prvek času. Vytrvale vytvářená síla získává na velikosti, a proto i na účinku.
Přesvědčení, že vždy vítězí dobro nad zlem, pravda nad lží, zdaleka neplatí tam, kde síly lži a zla jsou silnější než síly dobra a pravdy.
Dějiny světa jasně tuto pravdu ukazují. Nejčistší Ježíšovy myšlenky nedokázaly odstranit z křesťanského světa otroctví, nevolnictví, války ani nacismus či komunismus s jejich masovým vražděním.
Dlouhé trvání a moc těchto zel svědčí o jejich obrovské síle. Kde ji a odkud berou? Ze zlých sil lidské mysli. Nikde jinde.
Trvalé působení sil ovládajících náš svět a které vytváříme my sami, způsobuje, že náš vývoj a duchovní postup se děje buď směrem k Bohu, nebo od Boha. Při tom platí, že jedna a tatáž osoba může vytvářet síly jak Bohu přátelské, tak i nepřátelské.
Výsledek směru našeho pohybu – buď k Bohu, nebo od Něho – je dán vektorovým součtem všech těchto sil. Pojem „vektorový“ značí, že nezávisí pouze na velikosti síly, která je činná, ale i na směru, ve kterém působí. Výsledkem těchto sil je náš osud a stupeň našeho poznání.
Graficky znázorňuje tento náš pohyb přímka. Na jejím horním začátku je svět božský, na jejím dolním konci svět pekelný. Mezi těmito krajnostmi se nachází světy, které jsou Bohu blíž nebo dál od něho. To, v jakém světě žijeme, je výsledkem sil, které jsme pozorností svého vědomí a tvořivými silami mysli vytvořili. Děje se tak přesně v souladu se zákony projevu, které mu vládnou. Náhody ani nespravedlnost neexistují.
Náš prvotní svět byl božský a tomu odpovídal i stav naší bytosti. Žili jsme v jednotě s Bohem. Ze své, Bohem nám dané svobodné vůle jsme z jednoty s Bohem odešli a v důsledku toho přestali splňovat podmínky pro zařazení do božského světa a zařadili jsme se do světa nebožského. Protože jsme také ve větší či menší míře propadli i zlu, zlým sklonům mysli, ocitli jsme se ve světě, kde se neustále sráží lidské dobro s lidským zlem a působení těchto dvou sil – dobra a zla vytváříme i náš osud.
Pokud podléháme víc zlým než dobrým sklonům, vzdalujeme se stále víc Bohu a snadno můžeme upadnout do světů, kde vládne zlo. Jinak řečeno, ocitáme se v pekle. Nikoliv z vůle boží, ale vlastní.