Stručný kurs átmavičáry
Jiří Vacek
Neustále si něco uvědomujeme, to jest pozorujeme. Proto i neustále existujeme.
Jsme to my, co si neustále něco uvědomujeme, ale nejsme to, co si uvědomujeme. My jsme pozorovatelé, kteří si sebou neustále něco uvědomují a jsou si sebe, své existence vědomi. Věci uvědomované si sebe vědomé nejsou.
Nejsme proto nic, co pozorujeme, ale vědomí, které si uvědomuje vše, co pozoruje.
Tento proces probíhá neustále, ale u mnoha lidí nevědomě a omezeně. Neustále věnujeme pozornost jen tomu, co pozorujeme a nikoliv vědomí, kterým jsme a které stále něco pozoruje a také si uvědomuje.
Náprava této nevědomosti se děje tímto postupem:
1) Začneme si vše uvědomovat neboli pozorovat a to trvale a vědomě.
2) Současně si začneme uvědomovat nás samé, vědomí, které vše pozoruje.
3) Uvědomíme si, že nejsme nic, co pozorujeme včetně našeho těla, mysli a jejich činností, ale jsme sebe si vědomé vědomí, sebe si vědomí pozorovatelé.
4) Vytrvalým bdělým pozorováním všeho stvořeného i vědomí, kterým jsme, spouštíme postup poznání, který obnovuje náš prvotní stav po stvoření.
Výsledkem je poznání:
1) Nejsme tělem, ale vědomím, které je sebe si, své existence si vědomé vědomí. To je onen Bůh Já jsem v nás.
2) Vše stvořené bděle pozorujeme, aniž bychom se s tím ztotožňovali.
3) Neustále věnujeme stále více pozornosti našemu neomezenému vědomí a trvale věnujeme menší pozornost neživým, uvědomovaným předmětům.
4) Přestáváme být tělem a myslí a stále víc a víc se uvědomujeme jako vědomí Já jsem.
Praxe je jednoduchá:
1) Stále si bděle uvědomujeme stvořený svět.
2) Stále se tážeme „Kdo si vše uvědomuje, kdo vše pozoruje?“
Tím obracíme pozornost vědomí na nás samé, na vědomí, kterým jsme. Výsledkem je přenesení naší totožnosti z těla a mysli do vědomí Já jsem, kterým jsme. To je poznání Sebe, Krista, átman v nás.
To, co je v nás vědomé, to je vědomí a to jsme my. Základem tohoto vědomí je uvědomování vlastní existence ve vědomí Já jsem, kterým jsme.
Toto je základní princip átmavičáry, který platí od začátku stezky poznání až do jejího konce, jímž je plný návrat k Bohu s využitím společné podstaty naší i Boží, kterou je jediné vědomí Já jsem, které je stvořitelem světa i životem a inteligencí člověka.
V átmavičárě můžeme s úspěchem využívat i skutečnost, poznání, které každý má:
Jsem, existuji a vím, že existuji a jsem to Já, kdo existuje.
To je základní projev, pravda o vědomí: je sebe, své existence si vědomé. Proto se na toto své vědomí Já jsem můžeme soustřeďovat jako na svou podstatu, se kterou pracujeme na poznání sebe i naší jednoty s Božím vědomím Já jsem.
Toto Já jsem se tak stává naším mistrem, guruem, který nás vede ke konečnému cíli, jímž je plný návrat k Bohu neboli nejvyšší jednota.